Oldřich Mikulášek (1910 – 1985)
básník, v 70. letech nemohl vydávat svou tvorbu, vycházela samizdatem v Petlici a odtud se dostávala do světa. Oficiálně směl svá díla vydávat až od roku 1981.
Dílo:
„Divoké kačeny“ – sbírka
„Krajem táhne prašivec“ – rozsáhlá básnická skladba – životní optimismus, touha po intenzivním prožitku ze života.
„Ortely a milosti“ – sbírka, její básně jsou založeny na protikladech smutku, smrti, lásky, krásy ženského těla, tance, těmto protikladům tematickým odpovídá i způsob vyjádření, nalezneme zde poetismy, neologismy, výrazy hovorové nářečí, verše nevyznívají již tak harmonicky jako v předchozích sbírkách (báseň Vyvolavač byla dobovou kritikou zamítnuta kvůli pocitům bezvýchodnosti, která vyjadřovala).
„Svlékání hadů“ – sbírka zachycující protiklad radostného vidění světa a strachu z jeho špatnosti.
„Šokovaná růže“ – sbírka zejména milostné poezie.
„Agogh“ – sbírka, která je vyvrcholením jeho tvorby, je plná dramatického napětí, vznikla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, naši čtenáři ji znali pouze ze samizdatu (1980 vyšla v zahraničí, 1989 u nás), opět se zde objevují protiklady, erotika, umírání, barvy červená a bílá, ale i poznámky k vlastní osobě, kritika současné civilizace.
„Čejčí pláč“ – pocit trpkosti, zklamání a beznaděje, ale autor je stále uchvácen krásou.
„Královské léto“ – soubor obsahující básně různých Mikuláškových sbírek. V této knize je také zveřejněna korespondence mezi autorem a známými osobnostmi české literatury – Josef Čapek, František Hrubín, Jan Zahradníček. Najdeme zde odezvy na Mikuláškovy časopisecké příspěvky např. do Akordu a vyjádření pocty jinými spisovateli.
Žádné komentáře:
Okomentovat