Je to nejčastější typ smlouvy, jež je využívána v obchodním styku. Její prostřednictvím realizují podnikatelé výsledky své podnikatelské činnosti. Právní úpravu kupní smlouvy v obch. zákoníku lze ovšem použít pouze na případy, kdy jejím předmětem jsou věci movité.
Kupní smlouva je převážně disponibilního charakteru, platí zde zásada smluvní volnosti - strany se mohou odchýlit od zákonné úpravy.
Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícím movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Pro kupní smlouvu obch. zákoník nepředepisuje písemnou formu. Pokud se však smluvní strany dohodnou na písemné formě smlouvy jsou povinny ji dodržet a to i pokud jde o případné její změny či doplňky. Nedodržení dohodnuté písemné formy má za následek relativní neplatnost.
Podstatné náležitosti:
1) určení zboží – určení předmětu smlouvy - toho, co je prodávající povinen kupujícímu dodat, zboží může být určeno jednotlivě (individuálně) nebo podle druhu a množství. Je-li zboží určeno jednotlivě splní prodávající závazek dodat zboží pouze tehdy, pokud dodá přesně to zboží, které je individuálně popsané v kupní smlouvě. Dodat jiné zboží může dodat pouze se souhlasem kupujícího. Je-li předmět smlouvy určen tak, že prodávající je oprávněn dodat zboží určeného druhu a množství, splní prodávající závazek tehdy, když dodá zboží, které bude odpovídat určeným parametrům ve smlouvě.
Žádné komentáře:
Okomentovat