Zásada neformálnosti – říká v jaké formě má být smlouva uzavřena, forma může být ústní, písemná. Písemná forma je povinná pokud je to stanoveno zákonem, nedodržení způsobuje neplatnost smlouvy. Pokud není forma stanovená zákonem , pak závisí na účastnících, jakou formu si zvolí, pokud si jeden účastníků vyžádá písemnou smlouvu, tak smlouva musí být písemná. Pokud není dodržena forma, je smlouva relevantně neplatná, v důsledku nedodržení formy(v zásadě je platná, protože není zákonem stanoveno, že musí mít písemnou formu). Za písemnou smlouvu je považována i smlouva sepsána pomocí elektronických prostředků (fax, mail). Smlouva uzavřená konkludentně, tzv. dva podnikatelé jednají o spolupráci, aniž uzavřeli smlouvu, z jejich jednání jsou známé technické parametry, tudíž je vše dohodnuto, kromě ceny, smlouva je uzavřená v okamžiku zaplacení, aniž by se dohodli, co smlouva bude obsahovat, smlouva není uzavřen, pokud není zaplacena.
Dispozitivní zásada – zahrnuje obsah smlouvy, podstatné(určení předmětu smlouvy a cena) a nepodstatné náležitosti(termín dodání zboží, splatnost ceny, vytýkání vad). Obchodní zákoník navádí podnikatele, jak smlouvu upravit, ale podnikatelé si mohou upravit otázky odlišně. Podnikatelé musí respektovat kogentní úpravu obchodního zákoníku. Smlouva musí být stručná a srozumitelná – musí být formulována, tak aby podnik, ale i třetí osoba si uměla smlouvu vyložit.
Žádné komentáře:
Okomentovat