Na rozdíl od občanského zákoníku zdůrazňuje obchodní zákoník výslovně povinnost prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo ke zboží, které je předmětem obchodní kupní smlouvy, a to zpravidla předáním věci (§ 443) spolu s doklady, které umožňují kupujícímu se zbožím nakládat resp. je užívat. Povinnost převedení vlastnického práva je možno splnit i tak, že prodávající umožní kupujícímu nabýt vlastnické právo tím, že na základě smluvního ujednání může kupující nabýt vlastnické právo tím, že na základě smluvního ujednání může kupující nabýt vlastnictví dříve, než dojde k odevzdání nebo později.
Podrobně pak upravuje obchodní zákoník místo plnění v případech, kdy povinností prodávajícího - ve smyslu smlouvy - není předání zboží k přepravě, ale ze smlouvy vyplývá, že kupující provede sám přejímku zboží. Vychází se z toho, že jestliže má být zboží dodáno z určitých zásob nebo má být vyrobeno a strany v době uzavření smlouvy věděly, kde se nachází nebo kde má být vyrobeno, uskutečňuje se dodání tak, že předávající umožní v tomto místě, aby kupující mohl se zbožím nakládat.
11. Uplatňování práv z vad dodaného zboží
Uplatňování nároků z vad plynoucí z dodání dle kupní smlouvy
Základní podmínkou, aby kupující mohl úspěšně uplatňovat nároky z vad, kterými plnění prodávajícího trpí, je jejich včasné zjištění a oznámení prodávajícímu.
Žádné komentáře:
Okomentovat