Zákonná úprava jednotlivých typů smluv obsahuje, kromě podstatných náležitostí, i další právní úpravu práv a povinností, (chování) účastníků smlouvy, kterými jsou povinni se řídit, pokud se ve smlouvě nedohodnou jinak. Použití v zákoně upraveného typu smlouvy zjednodušuje postup při jejím uzavření, neboť účastníci, pokud hodlají respektovat tuto zákonnou úpravu, nemusí tyto otázky ve smlouvě speciálně upravovat, případně mohou na zákonnou úpravu odkázat.
Při uzavírání smluv, které nejsou jako smluvní typy upraveny obchodním zákoníkem a označujeme je jako smlouvy inominátní, je třeba naopak věnovat zvýšenou pozornost nejen podstatným náležitostem smlouvy, ale i všem dalším ujednáním, která mají upravovat práva povinnosti účastníků smlouvy, a která jsou pro účastníky důležitá.
Pro uzavírání obchodních smluv pak obecně platí ustanovení § 269 odst. 3, které umožňuje dohodnout pro určitou část smlouvy jen způsob určení obsahu závazku, případně dohodnout, že část smlouvy má být určena soudem nebo určitou osobou. Tohoto ustanovení lze využít v těch případech, kdy z různých důvodů nelze definitivně konkretizovat obsah závazků v určité části smlouvy.
Dohoda o určení části smlouvy soudem nebo určitou osobou předpokládá ke své platnosti písemnou formu a znamená, že účastníci vyhradili stanovení práv a povinností části smlouvy bud´ soudu nebo třetí osobě, která ovšem musí být v této dohodě konkrétně uvedena.
Žádné komentáře:
Okomentovat