ŘÍMSKÁ LITERATURA

I. STARÉ OBDOBÍ (3. - 2. st. př. l)
1) Vznik komedie - bez politického námětu, více herců, zabývá se špatnými lidskými vlastnostmi
- hlavní postavou otrok nebo sluha, který přelstí svého pána
- Plautus - neurozený původ => hrdinové ze stejných vrstev
- psáno v nespisovným jazyce, vzorem v období renesance a klasicismu pro další autory
- „Komedie o hrnci“ - Moliere převzal a zpracoval pod názvem Lakomec
- sluha ukradne pánovi hrnec peněz a dá ho dceři pána jako věno


II. KLASICKÉ OBDOBÍ (1. st. př. l.)
- nejlepší období v literatuře - největší demokracie => nejlepší díla
1) Řečnictví - Marcus Tulius CICERO - významný římský autor - studoval v Řecku
- zakladatel projevu, považován za příklad římského řečnictví
- „Řečník“ - výklad o tom, co je to řečnictví a jak správně vést řeči
2) Historická próza - Galius Julius CAESAR - „Zápisky o válce Galské“
3) Poezie
- Publius Vergilius MARO - ze zámožné rodiny
- zabýval se řeckou literaturou a filosofií, začal psát
- získal velký majetek od bohatých Římanů => do Neapole => dvorní autor císaře Augusta
- „Zpěvy pastýřské“ - 10 idyl, které jsou oslavou zemědělství - idealizovaný venkov, reálný popis práce
- „Aeneis“ - rozsáhlý národní epos, který je obdobou Homérových eposů
- 1. část odysea, 2. část Iliada - hledání nového města pro obyvatele Tróje
- Quintus Horatius FLACCUS - z chudé rodiny, studoval filosofii a literaturu
- satiry: básně - nectnosti římských autorů , vysmívá se úplatnosti, samolibosti, dělá si legraci i sám ze sebe formou žertovného příběhu
- ódy: 4 svazky: 1. seznamuje s klasickou řeckou poezií, hlavně lyrickou - přepisuje je
- 2., 3. lidské vztahy, přátelství, láska
- 4. básně náboženského charakteru, modlitební oslavné básně, na politiky, 6 ód na císaře Augusta
- Publius Ovidius NASO - studium historie, literatury, řečnictví
- dvorní básník císaře Augusta x popudil ho => do vyhnanství na 10 let, celou dobu píše dopisy rodině a přátelům, ať přemluví císaře x nepomohli => umírá ve vyhnanství
díla:
a) METAMORFÓZY (proměny) - z řeckých a římských bájí
- 250 řeckých a římských bájí zpracováno do příběhů - od stvoření světa a člověka --> potopa --> vznik měst a království
- prohřešení člověka - bohové mu vezmou život x trpícímu člověku
- smrt přináší něco stálého, aby si lidé vzali ponaučení
b) ŽALOZPĚVY, ELEGIE Z VYHNANSTVÍ - básně z Konstancie - rodině, přátelům, politickým přívržencům
- forma otevřených dopisů, neztěžuje si, láska ke své vlasti => záměr, aby se nad ním císař smiloval
c) UMĚNÍ MILOVAT - toto dílo rozzuřilo císaře
- probíhá namlouvání - jak jednat s partnerem nebo partnerkou


III. POSTKLASICKÉ STŘÍBRNÉ OBDOBÍ (0 - 476 n. l.)
- období římského císařství
- na politický nátlak císaře zánik řečnictví, zůstává pouze soudní řečnictví => úpadek historie
- cenzura - povoleno psát jen data povolená císařem => jen oslavná, vlastenecká díla => úpadek římské literatury
PRÓZA
- Seneka - římský filosof, právník úřad senátora, konzula - vzdělaný, spravedlivý
- dějepisectví: „Tacitus“ - letopisy 16 knih, dějiny 14 knih - děj Říma od počátku do současnosti
- Petronius ARBITER
- zakladatel románu - „Satiricon“
- dobrodružství jednoho chvástala (hodně přehání) + příběhy přátel - poměry v Římě