- zlomkovitost literatury, anonymní skladby (necítí potřebu být známí + přebírají náměty)
- 3 jazykové vrstvy: STAROSLOVĚNŠTINA --> LATINA --> STAROČEŠTINA (od 12. st.)
I. STAROSLOVĚNŠTINA (pol. 9. - konec 11. st.)
- s příchodem Konstantina a Metoděje (863)
- přinesly staroslověnštinu, hlaholici (z malé řecké abecedy) a cyrilici (z velké řecké abecedy)
- přeložili část EVANGELIA (Nový Zákon) + úvod „Proglas“ = programová obhajoba staroslověnské vzdělanosti - lidé musí náboženskému textu rozumět => přeložili jej
- obhajují staroslověnštinu jako jazyk vzdělanců
- po jejich smrti vznikají „PANONSKÉ LEGENDY“ = podle oblasti, odkud přišli, vydáno jejich žáky
- „Život Konstantinův“, „Život Metodějův“
II. MÍSENÍ JAZYKŮ (10. - 12. st.)
- od 11. st. proniká latina - Přemyslovci chtějí lépe komunikovat s Německem
- staroslověnština se udržuje v SÁZAVSKÉM KLÁŠTEŘE x 1097 duchovní vyhnáni
- latinsky: „Kristiánova legenda“ - skladba vysokého stylu => psal vzdělanec
- podtitul: „Život a utrpení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily“ - Václav popisován jako normální člověk, který se chová jako obyčejní lidé, nebojí se práce
- počátky křesťanství u nás
- „Hospodine, pomiluj ny“ - nejstarší dochovalá duchovní píseň - umět
- kombinace několika jazyků - staroslověnština, staročeština, latina
- koncem 11. stol. převládá LATINA - jazykem bohoslužebným i uměleckým - mluví se tak u dvoru
- Kosmas: „Kronika česká“ - psáno latinsky, líčí české dějiny až do počátku 12. stol.
- 3 části: „Kniha první - Bájivá vyprávění starců“ - použití českých legend
- „Kniha druhá - Hodnověrné zprávy svědků“ - co slyšel vyprávět, o počátcích českého státu
- „Kniha třetí - Vlastní zážitky“ - převypravuje svůj život
- objektivní hodnocení českých dějin, naráží na dva problémy:
- latinské x staroslověnské písemnictví, neuznává staroslověnské bohoslužby x uznává jejich vzdělanost
- snaha o pokřesťanštění českých zemí, panovník x biskup, stav církve před celibátem
- vlastenecké - zastává české zájmy, použil česká jména, česká přísloví přeložil do latiny
- vysoký styl: dlouhá a složitá souvětí, obrazné vyjadřování, citáty, básně, převládají fakta
- vzorem pro Dalimilovu kroniku a Kroniku českou
- glosy: výpisky nebo vysvětlivky do latinských textů - nejprve překlady, poté české komentáře po krajích
- „Svatohořecká glosa“, „Vídeňská glosa“
- 1157 vzniká první česká souvislá věta ze zakládající listiny litoměřické kapituly
III. PŘEVAHA ČESKÉ LITERATURY (13. - 15. ST.)
- vzdělanost získává i šlechta => začíná psát + kolonizace, zakládání měst => vznik měšťanské literatury
a) Období laicizace
- vznikají milostné rytířské eposy „Tristan a Isolda“, „Píseň o Cidovi“, „Píseň o Rolandovi“
- období gotiky => národní literatury
- „Svatý Václave“ - funkce české hymny, z 12. st.
- „Alexandreis“ - veršovaný epos o Alexandru Velikém v rozhraní 13. a 14. stol.
- přizpůsobování českému prostředí, psáno staročesky, Alexandr symbolem pravého rytířství
- zachycuje dobu za Přemysla Otakara II., psáno vysokým stylem
- mravokárné rady nástupcům
b) Období demokratizace (pol. 14. - pol. 15. st.) = zlidovění
- píšou všechny vrstvy => vzniká satira, kritika
- Karel IV.: „Vita Caroli“ - popisuje své osudy, zdary i nezdary
- „Majestas Karolina“ - zákoník x nepřijat
- ustanovil korunovací řád
- dělení literatury na vyšší a nižší styl:
- VYŠŠÍ: národní témata, často přejatá
- NIŽŠÍ: jednoduchá kompozice, jazyk, témata z českých dějin
- vznik dvou legend:
- nižší styl: „Legenda o svatém Prokopu“ - Prokop zakladatel Sázavského kláštera, po jeho smrti slovanští kněží vyhnáni, přišli němečtí x také vyhnáni
- symbolem češství, ochránce proti cizímu vlivu
- vyšší styl: „Život svaté Kateřiny“ - milostné prvky ve vztahu ke kristu - dostala od něho prsten
- z pohanské královské rodiny x přešla na křesťanství => mučena, zabita
- složitý jazyk, kompozice, symbolika barev
- vzniká drama: náboženské hry hrané v kostelech - ukřižovaní a vzkříšení krista
- vlastnosti soudobých lidí, společnosti
- „Hry o třech Mariích“
- „Mastičkář“ - fraška - původně mezihry, potom na tržiště => komediální záležitosti
- tři Marie chtějí nabalzámovat tělo Kristovo - scéna z nákupu mastí
- poprvé není hrdinou šlechtic, obraz středověkého trhu
- rytířská epika: inspirace v Evropské literatuře o Alexandru Velikém, o rytířích kulatého stolu
- chybí nám národní rytířská epika („Píseň o Rolandovi“, „Píseň o Cidovi“)
- hrdinský x rytířský epos: v hrdinském hrdina bojuje jenom za zájmy panovníka x rytířský - chce lásku, peníze, moc)
- „Tristram a Izolda“ - autor CHRÉTIEN DE TROYES
- námětem osudová láska a její boj se společenskými konvencemi
- v různých literaturách různé zakončení
- „Trojanská kronika“ - rytířský epos psaný prózou
- z Řecké legendy o Trójanské válce x umístěno do středověkého města, typičtí středověcí rytíři
- 1468 - 1. česká vytištěná kniha pomocí knihtisku
- filosofická próza: „Tkadleček“ - jazykově nejdokonalejší dílo té doby u nás
- Tkadleček = tkadlec slov - rozmluva spisovatele a neštěstí
- proč básníka opustila jeho milá - neštěstí zvítězí - člověk nemá právo ovlivňovat svůj osud
- milostná poezie:
a) LIDOVÁ: „Jměj se dobřě, srdečko“ - z ústní lidové slovesnosti
- kromě lásky k lidem i láska k bohu, narážky na nestálost lásky
b) UMĚLÁ: „Závišova píseň“ - milostná trubadůrská poezie inspirovaná francouzskou tvorbou, která se šíří po celé Evropě - hlavně o křížových výpravách
- v Německu minnesengři, v Anglii
- žákovská (vaganská) poezie: píší vysokoškolští studenti univerzit
- čistě česká, latinská, nebo makarónská (česko - latinská)
a) MILOSTNÁ: obhroublá, vulgární - o skutečné lásce
b) SATIRA: „Píseň veselé chudiny“ - o bídě studentů x dělají si z toho legraci => satira na sebe sama
- „Podkoní a žák“ - na začátku se vychvaluje, jak je na tom dobře x zjistí, že jsou na tom stejně => => končí to rvačkou - oba jsou na tom dost mizerně
- čí postavení je lepší, kdo má lepší vyhlídky
- měšťanská satira: „Hradecký rukopis“ - 2 části: „Desatero kazanie Božie“ a „Satiry o řemeslnících a konšelích“ - jak se provinili proti desateru nebo etice, v desateru varování, v satirách hrozba peklem
- šlechtická satira: SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC: „Nová rada“ - alegorická skladba
- líčí sněm zvířat - mají za úkol rozhodnout o něčem - předsedá lev x všechny rady jsou takové, že hájí zájmy těch daných zvířat
- lev = král, zvířata = šlechta
=> satirická, ironická alegorie na českou šlechtu
Žádné komentáře:
Okomentovat