Endomyokarditidy

Zánětlivá onem.srdce-karditidy

1)-ENDOKARDITIDY
-jsou to záněty chlopňového aparátu a endokardu.Nejčastěji inf.původ(infekční endokarditidy).Často postihují endokard na chlopních,které byly již dříve poškozeny.Zvláštní formou jsou endokarditidy revmatické-jako následek revmatické horečky.Infekční endokarditida je vážné onem.Akutní formou působí infekční-virulentní mikroorganizmy.Subakutní forma je působena méně virulentními organizmy a má vleklejší průběh.Původcem infekční endokarditidy může být kterýkoli ze známých patogenních mikroorganizmů,dostane-li se do krevního oběhu a osídlí-li srdeční nitroblánu.Faktory usnadňující zachycení infekce jsou srdeční vady,některé srdeční vady,nyní také umělé chlopně,které byly nemocným chirurgicky implantovány jako náhrada chlopně poškozené.Endokarditidy postihují snáze osoby oslabené jinou dlouhotrvající chorobou.Nejnebezpečnějším původcem je beta-hemolytický streptokok A-který je také velkou hrozbou pro ledviny-po angíně může způsobit glomerulonefritidu.Na poškozených místech se mimo jiné tvoří tromby.Na zánětem postižených chlopních vznikají také infikované výrustky.Lze je rozeznat při echokardiografickém vyšetření.

Klinický obraz-infekční endokarditida probíhá pod obrazem septického stavu=vracející se horečky s třesavkami a poty,slabost,bolesti ve svalech a kloubech-septická teplota znamená,že denní kolísání přesahuje několik celých stupňů.,postižený má vzhled těžce nemocného člověka.Dalším charakteristickým příznakem jsou cévní a embolické příznaky.Při infekční endokarditidě bývá totiž často doprovodný zánět cév=vaskulitida.Na kůži a sliznicích při tom bývají viditelná drobná krvácení.

Nutná vyšetření:
-pozitivní hemokultura=základní lab.nález
-je třeba dbát na správný odběr,ještě před nasazením ATB-odebírá se několik hemokultur v krátkých intervalech za sebou a za přísných aseptických podmínek.,vždy z nového vpichu-nikdy z trvalé žilní cévky,protože je možnost kontaminace.Úspěch může mít i hemokultura kostní dřeně.Hemokultura je kultivace krve na mikrobiologickou půdu
Komplexní terapie:Vyléčení infekční endokarditidy závisí na úplném potlačení infekce.Toho lze dosáhnout jedině správně zvoleným ATB,které se podává ve velkých dávkách po dlouhou dobu.Dokladem úspěšné léčby jsou opakované negativní hemokultury..Vždy se jedná o velice závažné onemocnění,hlavní problém je při začínajícím septickém stavu na možnost této Dg-pomyslet


2)MYOKARDITIDY
-jsou akutním zánětlivým onemocněním srdečního svalu,patologickoanatomicky jsou charakterizovány zánětlivým infiltrátem myokardu.Často se k nim přidružuje i zánět endokardu=ENDOMYOKARDITIDA,nebo endokardu a perikardu současně=PANKARDITIDA.Častou příčinou jsou infekční činitelé-virus chřipky,mnohem méně se uplatní vliv toxických látek(otravy chemickými látkami)K nejčastějším formám patří revmatická myokarditida,ta má úzký vztah k beta-hemolytickým streptokokům A

Klinický obraz:
Často převládají projevy základního onem.(akutní respirační infekce=chřipky).Většina myokarditid je klinicky nenápadná.Mohou vzniknout i poruchy srdečního rytmu,v krajních případech i selhání srdce.Pozor:pokud týden po viróze HCD,se stav nelepší,trvá TT,přidá se silné pocení,tachykardie,objeví se i dušnost při námaze-může jít o začínající myokarditidu.
Komplexní terapie:se zaměřuje na snížení nároků na srdeční práci(hospitalizace,klid na lůžku) a na potlačování vyvolávajícího činitele-velké dávky ATB.U některých maokarditid se podávají kortikoidy.Při známkách kardiální insuf.-diuretika


3)PERIKARDITIDY
-zánětlivé onem.perikardu probíhá jako akutní onem.-perikarditis akuta-s výpotkem nebo bez něho,nebo pod klinický obrazem změn v osrdečníku,které vedou nakonec k mechanickému stínění srdce.Akutní perikarditidy jsou mnohem častější=klinicky probíhají jako „akutní benigní perikarditis“

Etiologie:je rozmanitá.Nejčastější příčinou akutní perikarditidy je virová infekce.V těchto případech se perikarditida vyskytuje současně se zánětem myokardu nebo endokardu.Perikarditida bývá také nad infarktovým ložiskem myokardu a při urémii.Bývá dobře slyšet při zastavení dechu třecí šelest.

Klinický obraz:V typických případech
A)suchá perikarditida-přihlásí bolestí v srov.krajině a protože bývá zánětem postižena i sousední plesura,má bolest pleurální charakter.Základním fyz.příznakem bývá třecí šelest,slyšitelný c srd.krajině fonendoskopem.Bolest a třecí šelest obvykle vymizejí a vytvoří výpotek=exsudát
B)exsudativní perikarditida-závisí na velikosti výpotku,jehož množství bývá různé,v krajních případech lze výpotek prokázat echokardiograficky.Důležitým projevem je syndrom stísnění srdce-čili syndrom srdeční tamponády.Srdeční komory nemohou v diastole dostatečně rozšířit,klesá jejich výkonnost-oběhové selhání-smrt
C)konstriktivní perikarditida-zánět osrdečníku se zahrnují poměrně vzácné stavy,kdy je srdce stísněno patologicky změněným osrdečníkem(srůsty,fibrinová tkáň,zvápenatění),aniž by se při tom uplatňoval perikardiální výpotek.nejčastější příčinou je TBC.stav může konči kardiální insuf.
Komplexní terapie:při ak.perik.je nutný lid na lůžku,symptomat.léčení analgetiky,léčby zánětu podle vyvolávajícího činitele
Punkce perikardu-se provádí jednak z diag.důvodů,ale hlavně tehdy,vyvíjejí-li se známky srdeční tamponády=dušnost,cyanóza,pokles TK,tachykardie,šok,
Léčba-velké dávky ATB a intenzivní diur.terapie