A) POJEM, ČASOVÉ VYMEZENÍ, ZDROJE
Vznik na poč. 15. st. ve Florencii (pěstoval se zde humanismus, jehož střediskem byla Platonská akademie).Z franc. renaissance = znovuzrození.Má trojí význam: 1) znovuzrození pravého umění a kultury – návrat k antice, 2) nová hist. epocha, 3) sloh italského umění 15. a 16. st. a v zemích mimo It. sloh 16. st.
Za počátek renesance – umělecká soutěž na severní bronzové dveře florentského baptistéria roku 1401 (Filipp Brunelleschi x Lorenzo Ghiberti – vítěz), námětem bylo Obětování Izáka.
S ren. je spojen humanismus - víra ve schopnosti člověka poznávat a ovládat svět; stavěl se proti středověk. scholastické filozofii a teologii, zaměřena pozornost na člověka, přírodu a pozemský svět; Dante alighieri (1265 – 1321), Francesco Petrarca (1304-1374), Giovanni Boccaccio (1313-1375); střediska ve Florencii, Římě, Padově, Neapoli, Benátkách;
Ren. objevila znovu člověka a přírodu.Člověk je sebevědomá a svéprávná bytost jako v antice, není nositelem náb. idejí.Díla byla realistická.Oceňovaly schopnosti a nadání jedinců a sílila touha po požitcích.Obnovila se řecká kalokagathie, rozkvět př. věd (také anatomie).
Char. znaky:
• realismus (na rozdíl od gotiky studuje umělec perspektivu a anatomii)
• racionalismus (svět více vysvětlitelný)
• harmonie (vyváženost proporcí)
• vnitřní klid, úměrnost
Vývoj ren. umění v Itálii:
1. raná renesance (15. st., středisko Florencie)
2. vrcholná nebo klasická renesance (1500-1520, střediska Řím, Florencie, Benátky)
3. pozdní ren. nebo manýrismus (1520-1590, střediska-Řím, Florencie, Benátky, Parma, Vicenza)
V Evropě – na konci 15. a na poč. 16. st. v podobě pozdní ren. (manýrismu) až do zač. 17. st.
Žádné komentáře:
Okomentovat