Dvoudílné drama z r. 1901 o vztahu muže a ženy jako stále se rozhořívajícího souboje dvou pohlaví.
Na malém ostrově v izolovanosti od ostatního světa žije již 25 let dělostřelecký důstojník Edgar s manželkou Alicí, bývalou herečkou. Jejich vztah je bezvýchodnou směsicí setrvalé rodinně pospolitosti a převažující nenávisti. Pevnost, v níž žijí a ze které Alice téměř nevychází, je symbolem jejich života-vězení. Alici spojuje s okolím pouze telegrafní přístroj, který se naučila tajně ovládat. Po patnácti letech manžele navštíví Alicin bratranec Kurt, který je před pětadvaceti lety seznámil. Alice mu vyjevuje tragiku svého postavení - trpí izolací a odcizením, neboť se postupně zbavili příbuzných, kteří s nimi v pevnosti žili, dvě děti jim zemřely, druhé dvě žijí ve městě. Východisko spatřuje jedině v manželově smrti. Edgarův srdeční záchvat, od něhož si žena slibuje vysvobození z osudového pouta, však pomine a kolotoč výčitek, podezírání a nenávisti pokračuje dál. Rozpory jsou oživovány i náznaky dřívějších i současných sympatií Alice a Kurta.
V II. dílu vstupuje do hry Edgarova a Alicina dcera Judita a Kurtův syn Allan. Jejich milostnému vztahu brání Edgar, který Allana, jehož je poručníkem, posílá na vojenskou službu do vzdáleného Norlandu a Juditu hodlá provdat za starého plukovníka. Judita se vzepře a sděluje plukovníkovi, že nebude jeho ženou. Po této zprávě a plukovníkově výroku, že navždy ruší s rodinou styky, Edgar raněn mrtvicí umírá. V posledních chvílích jeho života vzájemná nenávist obou manželů zběsile vrcholí. Otcův konec nechává chladnou i Juditu. Teprve poslední slova umírajícího: “Odpusť jim, neboť nevědí, co činí”, znamenají zvrat v Alicině chování. Vzpomíná na mladistvou lásku k mrtvému a usmířeně oceňuje jeho hodnoty.
Drama, které vyjadřuje složité peripetie manželských a rodinných vztahů, spojených s vazbami sociálními (hrdinové neřeší jen psychologii vztahu muže a ženy, ale i otázky etického a ekonomického uplatnění), analyticky dešifruje okolnosti jak autorova života, tak obecné problémy konce minulého století, zároveň však odpovídá i na mnohé aktuální otázky soudobé společnosti. Toto pojetí prázdnoty života a deziluze ze vztahu mezi mužem a ženou inspirovalo mnoho moderních dramatiků (E. O’Neill, T. Williams, W. Albee, F. Durrenmatt - ten téma Tance smrti parafrázoval v tragikomedii Play Strindberg)
Žádné komentáře:
Okomentovat