-jazykověda = lingvistika(z lat.lingua = jazyk) – věda o jazyce a jeho užívání (analýza jazyka, popis a výklad jazykových jevů)
1)hláskosloví - o zvukové složce jazykové komunikace, tvořené v mluvních orgánech
fonetika - nauka o činnosti mluvních orgánů při řeči (o způsobech tvoření hlásek a jejich seskupování, obměnách – o artikulaci = článkování, o charakteru výsledného zvuku, o jeho sluchovém hodnocení –např. n zní jinak ve slovech tenký a náklad)
fonologie – nauka o systému a funkci fonémů (foném = minimální zvukový prvek schopný rozlišovat významové jednotky, tj. slova, tvary- např. při změně znělosti: pere – bere, změně kvantity:peče – péče, domu – domů, změně intonace: Odcházíš. – Odcházíš?), tj. nauka o významotvornosti hlásek
- Převážně na fonologickém principu je český pravopis(rozlišením i/y rozlišujeme slova: mít – mýt apod.)
ortoepie = poučení o správné, spisovné, kultivované výslovnosti
ortofonie = kodifikace ortoepie (závazná pravidla spisovného znění češtiny)
ortografie (pravopis) = poučení o zásadách užívání písmen při psaní
2)gramatika (mluvnice)
a)morfematika = nauka o morfémech, jejich stavbě, druzích, kombinačních schopnostech
morfém – nejmenší část slova, mající ustálenou formu i gramatický význam (např.koncovka žen-y, nes-u)
b)morfologie (tvarosloví) = nauka o slovních druzích, o vnitřní stavbě slovních tvarů
c)syntax (skladba)=nauka o stavbě vět a souvětí
3)lexikologie = nauka o slovní zásobě;všímá si významu slov a vztahů mezi nimi(synonymie, homonymie, antonymie), pojmové nadřazenosti a podřazenosti, vztahů mezi jednotlivými významy slov více značných (polysémních), vzájemné spojovatelnosti slov, zčásti též syntaktických vlastností slov (např. vazeb u sloves) speciální lexikologické problematice se věnuje etymologie (o původu slov), onomastika (o vlastních jménech), lexikografie (o sestavování slovníků-lexikonů)
4)sémantika = nauka o významu slov
5)slovotvorba = nauka o tvoření slov (derivologie), slovo=je jazyková jednotka mající za úkol označovat jednotlivé jevy skutečnosti
6)stylistika= nauka o slohu, o způsobu výběru a využití jazykových prostředků v jazykových projevech; o slohové výstavbě textů; speciální obor textové lingvistiky – o výstavbě souvislých jazykových projevů (textů ústních i písemných)
7)dialektologie – zabývá se studiem nářečí (dialektů)
8)nové obory jazykovědy, např. sociolingvistika (o vztazích jazyka společnosti v historii i současnosti), psycholingvistika (o vztazích jazyka a psychických procesů), aplikovaná (užitá) lingvistika, např. matematická lingvistika, aplikace v oblasti automatizace (komunikace člověka a stroje), lingvodidaktika (o metodách jazykového vyučování) aj.
jazykověda:
diachronní (historická) – studium vývoje jazyka
synchronní – studium stavu jazyka v určitém období
Žádné komentáře:
Okomentovat