Nové umělecké směry konce 19. století
V závěru 19. století dožívá pozitivizmus a racionalistický optimismus, které rozhodujícím způsobem ovlivnily celé toto století. S nimi kočí i nadvláda měšťáckého liberalismu. Překotný rozvoj techniky přinesl zrychlený vývoj civilizace, prohloubil lidskou vnímavost, na druhé straně však také přispěl ke zvýšení životní nejistoty. Obava z budoucnosti, rostoucí nedůvěra ve stávající řád posilovaly katastrofické nálady, vyvolávaly únavu a šířily všeobecný pesimismus. Stav společenské skepse byl živnou půdou pro kritické výpady proti soudobé kultuře, posiloval protiracionalistické tendence novoidealismu a novoromantismu a umožňoval vznik a rozvoj novodobé mystiky. Dynamika společenského pohybu pochopitelně ovlivňuje umění. Umělec už nechce hrát roli služebníka společnosti, ale touží ji znepokojovat, dráždit, jeho přístup k ní je individualistický, cítí se nadřazen, vede bohémský život, kterým protestuje proti měšťácké morálce. Z jeho pocitů vyrůstá symbolismus, impresionismus a expresionismus. Další směry: dekadence, novoklasicismus, novoromantismus, parnasismus, syntetizmus, secese
Na výsluní se dostávají filosofické práce Arthura Schopenhauera (1788-1860) a Friedericka Nietzscheho (1844-1900) : 1. obdiv k silnému jedinci, jeho vůli k moci
odmítnutí demokracie
útok na křesťanství
nový životní pocit souvisí i s vlnou spiritualismu (duchovnost)
Odraz v literatuře : proměny směrů - zvláště v poezii (hledání nového uměleckého slohu, cest)
odpor spisovatelů ke společnosti, její morálce a vkusu
zdůrazňování svobody jedince (individualismus)
prosazení nových estetických norem - rozmanitost stylů, směrů, žánrů a různá východiska (idealistické teorie, náboženské představy, radikálně revoluční názory)
Společné rysy :
Soustředění na vnitřní život člověka, jeho senzibilitu (citlivost smyslů a nervů na podněty).
Právo na osobité vidění světa, pravdivé a nezastřené vyjádření osobních zkušeností, prožitků, nálad bez falešných ohledů, zábran morálky.
Žádné komentáře:
Okomentovat