Dějový střed dramatu tvoří inkviziční proces s Janou, která je obžalována z kacířství. V průběhu soudního jednání vyvstávají jednotlivé rysy hrdinčina jedinečného charakteru. Venkovská dívka, inspirovaná hlasy z nebe, se postaví do čela vojska, bojujícího s anglickou okupační armádou, vede vojsko do bitev a dosáhne korunovace dauphina Karla za franc. krále. K smrti unavená Jana se v závěru procesu podrobí církevnímu rozhodnutí. Opuštěna hlasy, které ji dosud vedly, pochopí, že zradila vše, co ji přivedlo na její cestu, a nezbývá jí než smrt na hranici. Do scény upálení paradoxně vstupuje reminiscence na korunovaci, v níž Jana hraje velkou roli.
Jevištní poetika “divadla na divadle” obzvláštňuje prostřednictvím antiiluzivních postupů nadčasový rozměr střetnutí s mocí a aktuálnost její hrdinné oběti.
Jean Cocteau (1889 – 1963)
Francouzský básník, prozaik, dramatik, filmový scénárista a režisér, herec. jeden z předních organizátorů poválečné avantgardy.
Psal scénáře k dramatům a tzv. mimodramata (pro akrobaty či žongléry). Později vznikly jednoaktovky jako Svatebčané na Eiffelovce, volně komponovaný celek mluveného slova, pantomimy, tance, hudby a výtvarných dekorací. Důležitým prvkem je divákova imaginace. Její česká premiéra se konala roku 1927 v pražském divadle Dada (režie Jiří Frejka).
George Bernard Shaw (1856-1950)
Anglický dramatik, kritik a esejista irského původu. Ve dvaceti letech odjel z Irska do Londýna, kde si v čítárně Britského muzea doplňoval vzdělání. Zde se seznámil s divadelním kritikem W. Archerem, který ho zasvětil do tvorby H. Ibsena (ten ho výrazně ovlivnil, napsal o něm esej Podstata ibsenismu). Stal se hudebním a divadelním kritikem a tačal psát divadelní hry. Spolu se spisovatelem H.G. Wellsem založil Fabiánskou společnost, která šířila svéráznou teorii "fabiánského socialismu", spoléhajícího na pozvolné sociální reformy, jež by šly ruku v ruce se samovolným umíráním kapitalismu. V roce 1925 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Uznání si získal především jako mistr vtipu a paradoxu a svým nekompromisním ironizujícím postojem ke společenským konvencím a předsudkům i lidským slabostem.
sociální orientace jeho dramat z počátečního tvůrčího období
Živnost paní Warrenové (1893) - ovlivněna kritickým realismem a naturalismem z konce století
následoval cyklus her, odsuzujících pokrytectví, bigotnost a militarismus
hry s historickými náměty
Caesar a Kleopatra (1901)
dramatické utopie
Člověka a nadčlověk (1903)
Androkles a lev (1912) - groteska na pronásledování křesťanů
Pygmalión (1914) - jeho nejpopulárnější hra
pod dojmem 1. světové války napsal dramata Dům zlomených srdcí (1917), Zpět k Metuzalémovi (1921) a Svatá Jana (1924)
Žádné komentáře:
Okomentovat