paralelní vývoj s avantgardním dramatem
specifické postupy (střih, montážní kompoziční princip)
souvislost se světovou avantgardní produkcí (Ch. Chaplin, Griffith, Bunuel aj.)
významné tvůrčí činy v 30. letech
režiséři (Gustav Machatý, Martin Frič, Otakar Vávra, Václav Wasserman)
často spolupracovali na scénářích se spisovateli
původní filmová díla spisovatelů (např. K. Nového a I. Olbrachta Marijka Nevěrnice)
Poválečné evropské a americké drama
Evropské poválečné drama a divadlo lze charakterizovat několika tendencemi. Zatímco pro dramatiku sovětskou byly typické tzv. optimistické tragedie, v záp. a stř. Evropě se rozvíjelo hlavně drama absurdní (v souvislosti s existencialismem), modelové groteskní a paradoxní drama durrenmattovské, epické drama a divadlo brechtovské, ritualizované divadlo genetovské aj.
Samuel Beckett (1906-1989)
Francouzský prozaik a dramatik irského původu. Narodil se v Dublinu, kde vystudoval francouzštinu a italštinu. Působil jako lektor angličtiny v Paříži a lektor francouzštiny, v Dublinu. Byl přítelem J. Joyce. Od r. 1937 trvale žil ve Francii. Za války se účastnil francouzského odbojového hnutí. Psal převážně francouzsky a svá díla překládal do angličtiny. Zemřel v Paříži. V roce 1969 bylo jeho dílo oceněno Nobelovou cenou.
Psal romány, povídkové hry a eseje. Jako čelný představitel absurdní literatury byl autorem 36 divadelních her:
Čekání na Godota (1952)
Konec hry (1957) – představa konce světa
lidstvo představují 4 postavy, z nichž tři jsou neschopné pohybu
pohybovat se může jen sluha, který v závěru odchází a tím jen stvrzuje osamocení bezmocných lidí
Poslední páska (1959) – tématem je hledání identity poslechem magnetofonových pásek
Šťastné dny (1963) – marnost čekání a marnost poznat sebe sama
Hra (1964) – stálá redukce lidství
Pojď a jdi (1966)
Katastrofa (1980) – dedikoval ji Václavu Havlovi
Žádné komentáře:
Okomentovat