Závěr hlavního líčení

– závěr hlavního líčení
– předseda senátu udělí slovo k závěrečným řečem (§ 216)
– v závěrečných řečech formulují procesní strany svá hlediska, která zaujímají na podkladě důkazů provedených v hl. líčení = tím mohou přispět k dokreslení obrazu, který si soudci o věci zatím učinili
– státní zástupce mluví jako první; úkolem jeho závěrečné řeči je rozebrat a zhodnotit skutkovou stránku případu a také důkazy, dále zhodnotit význam a nebezpečnost spáchaného činu pro společnost a možnost nápravy obžalovaného, zhodnotit skutečnosti v řízení prokázané a zdůvodnit právní kvalifikaci skutku
 potom promluví ostatní procesní strany, resp. jejich zástupci – pořadí určuje § 216 odst. 2, popř. jej určí předseda senátu
 obhájce obžalovaného, resp. obžalovaný promluví vždy jako poslední X jen v říze-ní proti mladistvému může po mladistvém přednést závěrečnou řeč zástupce přísluš-ného orgánu sociálně-právní ochrany dětí (§ 64 odst. 3 ZSVM)
– ujal-li se po závěrečné řeči obhájce / obžalovaného slova znovu státní zástupce = má obhájce / obžalovaný právo na to odpovědět (§ 216 odst. 3) = právo na repliku
– závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li zřejmě z rámce projednávané věci
 poté – před odchodem k závěrečné poradě – udělí předseda senátu obžalovanému poslední slovo (§ 217) – obžalovaný zde může mluvit o čemkoliv, co považuje za účelné pro svou obhajobu
– pokud senát vzhledem k závěrečným řečem / nebo poslednímu slovu obžalovaného / nebo při závěrečné poradě shledá, že je třeba něco ještě objasnit = usnese se, že dokazování bude doplněno – v hl. líčení se pokračuje (§ 218)