S výkladem pojmu „opatření s obdobným účinkem“ pomáhá jako vodítko směrnice č. 70/50. Uvádí demonstrativní výčet opatření, která mají obdobný účinek jako kvantitativní omezení:
• zvláštní podmínky stanovené pro dovážené avšak nikoli stejné či obdobné tuzemské zboží (např. zdravotní kontrola zboží dováženého, ale ne tuzemského - zde je možná výjimka podle čl. 30)
• bránění paralelnímu dovozu (Dassonville)
• preference domácích výrobků (Buy Irish)
• uplatňování odlišných podmínek pro balení produktů
• povinnost označovat zboží v národním jazyce
• povinnost mít na trhu obchodního zástupce
• stanovení minimálních cen (případ 82/77 Van Tiggele [1978] ECR 25) - co když někdo dokáže zboží dodat na trh levněji
• stanovení maximálních cen (případ 65/75 Tasca [1976] ECR 291) - zboží si konkurují svojí kvalitou a za kvalitu se platí, není možné stanovit strop
8/74 Dassonville [1974] ECR 837. Společnost Dassonville dovážela z Francie do Belgie skotskou whisky. Belgický předpis vyžadoval pro takový dovoz britské osvědčení původu zboží, které francouzský dodavatel nemohl opatřit. SD definoval opatření s obdobným účinkem jako všechna obchodní pravidla přijatá členskými státy, která jsou s to narušit, přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně, obchod v rámci Společenství. Tím toto opatření bylo a Belgie spor prohrála. SD zde nečinil rozdíl mezi opatřeními rozlišujícími a nerozlišujícími domácí a dovážené zboží. Nebyl brán dostatečný zřetel, na skutečnost, že napadená opatření se mohou vztahovat na všechno zboží obecně a mohou být opodstatněná z hlediska veřejného zájmu v členských státech.
Žádné komentáře:
Okomentovat