ZATAJENÍ VĚCI

– ZATAJENÍ VĚCI – § 254
– objektem je vlastnictví
– předmětem útoku je cizí věc, která se dostala do moci pachatele nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby; může jít jen o věci movité
– v nálezu jde o věci ztracené, které jsou mimo dosah oprávněné osoby, předmětem útoku jsou i věci opuštěné a skryté
– omylem se dostane věc do moci pachatele, když je např. poštou doručena na nesprávnou adresu – předpokládá se, že pachatel v době, kdy věc dostává do moci, o omylu neví X kdyby si to hned uvědomil, byl by to podvod
– i zde je trestní odpovědnost omezena na věci nikoli nepatrné hodnoty
– jednání spočívá v tom, že si pachatel věc přisvojí
– subjektivní stránka – zavinění je úmyslné, úmysl se musí vztahovat i ke způsobu, jakým se věc do moci pachatele dostala

– LICHVA – § 253
– objektem je majetek a možnost správného rozhodování v majetkových záležitostech
– objektivní stránka – dvě formy jednání:
– pachatel zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru = pachatelem může být kdokoli
– pachatel takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede = pachatelem je osoba rozdílná od toho, kdo lichvářskou pohledávku sjednal – protože kdyby ji sjednal ten, kdo by ji následně uplatnil => přičítalo by se mu jednání podle odst. 1 alinea 1
– subjektivní stránka – lichva je úmyslný TČ; úmysl musí zahrnovat lichvářskou povahu poskytnutého nebo slíbeného plnění, popř. lichvářskou povahu uplatněné pohledávky
– rozdíl od podvodu – lichvář neuvádí jiného v omyl
– kde jsou naplněny znaky obou, je ustanovení o lichvě speciální k ustanovení o útisku podle § 237