ZANEDBÁNÍ POVINNÉ VÝŽIVY

– ZANEDBÁNÍ POVINNÉ VÝŽIVY – § 213, 214
– objektem je právo na výživu, které vyplývá ze zákona o rodině = patří sem i vyživovací povinnost k rodičům, mezi manžely, mezi osvojencem a osvojitelem,… – toto ustanovení se však uplatňuje takřka výlučně na ochranu nezletilých dětí
– předpokladem pro vznik alimentační povinnosti je existující rodinněprávní poměr, s nímž je tato povinnost spojena = existence takového poměru je vždy spjata s nějakým soudním rozhodnutím (např. určení otcovství) nebo správním aktem (např. uzavření manželství) X naproti tomu vznik alimentačního nároku nemusí být obvykle vysloven soudním rozhodnutím, ale vzniká přímo na základě zákona
– povinnost přispívat na výživu rozvedeného manžela vzniká jen na základě dohody rozvedených manželů nebo rozhodnutí soudu
– obsahem vyživovací povinnosti je nejen výživa, ale i ošacení, bydlení, příprava k budoucímu povolání
– rozsah vyživovací povinnosti nemusí být předem vyčíslen soudním rozhodnutím nebo smírem (s výjimkou výživného rozvedených manželů)
– výše výživného se mění podle výdělečných a majetkových možností osoby povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné; podstatná změna těchto poměrů má na výši výživného účinky od jejich faktické změny (ex tunc)
– vyživovací povinnost k dítěti zpravidla zaniká tím, že dítě má možnost živit se vlastní prací
– objektivní stránka – dvě formy jednání:
– neplnění alimentační povinnosti – odst. 1
– vyhýbání se plnění povinnosti – odst. 2
– nárok na jednotlivé dávky obvykle zaniká plněním ze strany povinné osoby – tento nárok nezaniká, jestliže dítě dostane, co mu náleží, ze strany státu nebo třetí osoby
– tento nárok nemůže zaniknout prominutím dluhu
– předpokladem trestnosti je, aby povinná osoba byla schopna výživné plnit
– není třeba, aby trestnímu stíhání předcházel výkon rozhodnutí
– subjektivní stránka – podle § 213 stačí nedbalost, zatímco podle odst. 2 se vyžaduje úmysl
– je třeba dát přednost názoru, že zde jde o pokračování v TČ s prvky hromadného TČ (ty jsou spatřovány v tom, že k trestní odpovědnosti bývá třeba nesplnění několika alimen-tačních dávek)
– zahájením trestního stíhání končí spáchání jednoho TČ zanedbání povinné výživy a může začít páchání nového
– jde o distanční delikt – místem činu je jak místo, kde měl pachatel zařídit plnění vyživovací povinnosti, tak i místo, kde nastal následek
– je možný jednočinný souběh s TČ podle § 215 a 217