(Typologie světového hospodářství a národních ekonomik)
Od r. 1920 jde o to, zařadit jednotlivé státy do typů podle základních znaků ekonomických struktur (do té doby bylo rozlišení podle jednotlivých stupňů hospodářského vývoje).
DĚLENÍ TYPOLOGII:
1. skupina – podle hlediska zapojení národních ekonomik do světové ekonomiky (hodnocení vnějších hospodářských vztahů),
příklady: A) - jednokriteriální typologie
T. BOGGS (1922) - dělení na věřitelské a dlužnické státy
(The International Trade Bilance in Tudory and Praktice, New York
B) - vícekriteriální typologie
A. SARTORIUS, V. WALTERSHAUSE (1931) podle:
a) průmyslové x zemědělské státy, d) emigrační x imigrační státy,
b) státy vyvážející x dovážející suroviny, e) věřitelské x dlužnické státy,
c) státy vyvážející x dovážející potraviny, f) důchodové x produktivní státy
d) provozující x neprovozující obchod a lodní dopravu
2. skupina – podle výrobně spotřebitelského hlediska a úrovně ekonomického rozvoje (hodnocení vnitřní hospodářské struktury a stupně rozvoje)
příklady:
E. WAGEMANN (1931) – 4 typy států
a) nekapitalistické (společnost blízká přírodě),
b) nově kapitalistické (malá hustota kapitálu a pracovních sil na km2)
c) polokapitalistické (dostatek pracovních sil, ale málo kapitálu)
d) vysoce kapitalistické (dostatek kapitálu i pracovních sil)
F. HILGARDT (1945) podle relativního významu těžkého průmyslu (počet zaměstnaných v těžkém průmyslu na celkovém počtu ekonomicky aktivních a hodnoty kapitálu k hodnotě výroby) určil 4 typy:
a) typicky průmyslové země (V. Británie, Belgie, ČSR, Francie, Nizozemsko, Itálie, Japonsko, Německo, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko a USA),
b) ostatní průmyslové země (Argentina, Austrálie, Dánsko, JAR, Kanada, Norsko a Nový Zéland),
c) málo průmyslové země (Chile, Uruguay, Irsko, Kuba, Portugalsko, Palestina, Maďarsko, Řecko, Španělsko, Finsko, Polsko, Estonsko, Litva a SSSR),
d) země otálející s průmyslovým rozvojem (Egypt, Mexiko, Indonésie, Indie, Čína atd.)
OSN (1948) pravidelně ročně podle výše národního důchodu na 1 obyvatele
(HDP x HNP – bez zahraničního kapitálu, ale v zahraničí)
J. CHARDONNET (1965) podle koeficientu industrializace (Géographie industrielle, sv. 2, L´Industrie, Paris) určuje 4 typy:
a) země vysoce industrializované,
b) země středně industrializované,
c) země podindustrializované,
d) země slabě nebo neindustrializované
L. H, KLASSEN (1987) podle stupně ekonomické úrovně (relativní úroveň příjmů a poměrné tempo růstu) stanovuje 4 typy zemí (regionů):
a) prosperující, b) potenciálně zaostalé, c) zaostalé v růstu, d) zaostalé
Žádné komentáře:
Okomentovat