HISTORIE PRŮMYSLOVÉHO VÝVOJE
Starověk – uzavřená výroba v rámci rodinného hospodářství (rodového, kmenového hospodářství)
Středověk (10. - 15. stol.) – vznik středověkých měst a rozvoj řemesel - přinesl vznik a rozvoj cechů
Období průmyslové revoluce – tj. rozvoj a proměny výrobní základny, nové organizování výroby a nové technologie znamenalo vznik rozptýlených manufaktur, později soustředěných do výrobních středisek, vedle individualizované, zakázkové se objevuje i hromadná, velkosériová produkce.
Etapizace vzniku a rozvoje průmyslu
1. Raná fáze - období let 1500 až 1770, byla založena na nových poznatcích a rozvoji společnosti, vzmáhajícím se užitím inovací v technice a organizaci ekonomických činností (v nákupních, odbytových i pracovních organizacích). Základem industrializace byla nejen výrobní koncentrace textilní, sklářské výroby a výroby porcelánu (manufaktury se 100, na počátku 17. stol. až 1 tis. osob), ale od 16. století i územní zkoncentrování manufaktur (a to především v Anglii). Podobný proces působil i mimo Evropu, např. u barvíren (indigo) a cukrovarů v západní Indii (1694). Ve střední a západní Evropě byla pro lokalizaci výhodná především údolí středohor s možnostmi vodního zásobování a nasazení hydroenergie. Jako první továrna je Hoskinem uváděn závod na výrobu hedvábí v Derby (1718).
2. Fáze 1. průmyslové revoluce - ve II. třetině 18. století začíná přibývat propojení výroby s mechanizací, která umožnila nahradit ruční práci stroji. Dále pokračoval přechod ke kkoncentrované tovární výrobě, především však došlo k nasazení nových druhů energií (především na bázi kamenného uhlí) a k zavedení nových dopravních systémů (v souvislosti s vynálezem parního stroje Wattem (1765)). Sestrojení prvního tkacího stroje Arkwrightem (1769) pak znamenalo nastolení počátku silného průmyslového rozmachu ve věku strojů. Začala éra továrních sídlišť se 7 až 8 poschoďovými budovami, což napříště změnilo města ve smyslu krajinného prostoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat