Kartografické vyjadřovací metody
- specifické využití prostředků s koncovým účelem, který chci vyjádřit
1. bodové znaky
2. čárové znaky – průběh reálně existujícího jevu
3. plošné znaky
4. tečková metoda
- např. koncentrace obyvatelstva
- velikost tečky – v mapovém obraze je neměnná
- váha tečky – jaké množství znázorňuje (např. 50 000 obyvatel)
5. metoda isolinií
- linie spojující místa se stejnou hodnotou jevu
- např. izotermy, izobary...
6. metoda lokalizovaného diagramu
- diagram vložený do plochy mapy, který se vztahuje k jednomu bodu (sídlo, továrna...)
- např. počet obyvatel v krajském městě
7. metoda kartodiagramu
- hodnota, kterou vyjadřuje se vztahuje k ploše celého území
6. a 7. vyjadřují především kvantitativní a absolutní hodnoty – počet obyvatel, zdravotnických zařízení – dá se to fyzicky dopočítat, nají statistický původ
8. metoda kartogramu
- většinou plošným způsobem vyjadřuje relativní nebo střední hodnotu
- např. produkce zemědělských plodin jednotlivých krajů
9. metoda anamorfózy
- zkreslení např. za účelem vyjádření kvantitativního znaku → plocha nevyjadřuje velikost území, ale např. počet vojáků v armádě, roční náklady na zbrojení
Znázornění polohopisu a výškopisu na mapách
1. polohopis
- geografická přesnost
- geografická věrohodnost
2. výškopis
- znázornění třetí dimenze ve dvojrozměrné mapě
o kopečková metoda – na starých mapách
o znázornění šrafami
- šrafy = spádnice, krátké čáry orientované ve směru největšího sklonu terénu
- vyvolává plastický dojem
- umožňuje odstupňovat intenzitu sklonu → matematická definice šrafy (síla, hustota atd. čar)
o znázornění vrstevnicemi (=izohypsy, horizontály)
- nejprve se začali používat hloubnice (pro znázornění dna řek)
- barevná hypsometrie – výškové stupně značeny různou intenzitou barev; prostor mezi dvěma hraničními izohypsami je vybarven určitou barvou
+ stínování – umocňuje plasticitu mapy, zdroj světla je v levé horní části mapy (na severozápadě)
Žádné komentáře:
Okomentovat