Specializace věd, která probíhala v 19. století, vedla také k rozčlenění geografie na dílčí disciplíny, což současně znamenalo další vývojový posun geografie z univerzální na systematickou. Filosofie Augusta Comteho, odmítající studium podstaty, protože takový přístup by přesahoval faktickou čili pozitivní realitu, pak pro tehdejší geografii znamenalo přijetí pozitivistického přístupu. Ve II. polovině 19. století se vývoj geografie v důsledku upřednostňování geomorfologie a fyzické geografie vyznačoval ztrátou rovnováhy mezi přírodní a společenskou složkou, tedy ve svém důsledku ztrátou jejího antropocentrického charakteru z časů svého vzniku.
V roce 1882 se objevilo dílo Fridricha RATZELA Antropogeografie aneb základní črty působení zeměznalectví na historii. Antropogeografii koncipoval jako univerzální dílo o vztazích člověka k planetě, přírodním podmínkám (pod člověkem chápal souhrn biologických tvorů, charakterizovaných především těmi znaky, které na nich zanechala příroda - rasa, etnická skupina). Ratzel tak nepřímo vytvářel předpoklady pro široké uplatnění geografického determinismu (život národů je bezprostřední determinací, zákonitým odrazem poměrů daného území, krajiny) a sociálního darvinismu (Malthusova aplikace zákona přirozeného výběru i na lidskou společnost). Deterministické vlivy prostředí, přirozený výběr a boj o existenci druhů posléze vedly ke vzniku geopolitiky, chápané jako aplikace geografických faktorů v politickém chování států, resp. aplikace geografických metod při studiu společenských, mezinárodních aj. vztahů (později, po zneužití geopolitiky fašisty, byla poznána její obecná nepřijatelnost a).
V prvních desetiletích 20. století se formovali i geografické školy, které principy geografického determinismu nepřijaly, odmítaly ho a dokonce proti němu vystupovaly (geografický indeterminismus), jako je např. Francouzská geografická škola. Její výraznou osobností se stal Paul VIDAL DE LA BLACHE, který v roce 1921 vydává dílo Principy humánní geografie (geografie člověka).. Ten chápal geografické prostředí pouze jen jako rámec jistých možností přírody (diferencovaný podle zeměpisné šířky a vertikální členitosti) pro člověka, jehož svobodná aktivita, vůle a iniciativa je naopak rozhodující hybnou silou. Regionální rozdílnost života a chování společnosti není tudíž podmíněno jen přírodním prostředím, ale i společenskými činiteli (kulturou, odlišným stupněm společenského vývoje) a konec konců i subjektivními předpoklady (sociálním a psychologickým chováním člověka).
Podobně i v americké geografii se v té době objevuje jemná kritika geografického determinismu (i když geografický determinismus v mírnějších formách zde působil ještě po několik dalších desetiletí). Tak například v roce 1923 H.H. Barrows (Geography as Human Ecology, Annals of the Asociation of American Geographers, 13, č. 1, s. 1 - 14) definuje geografii jako ekologii člověka, jejím úkolem je objasnit vztahy existující mezi přírodním prostředím a rozmístěním lidských aktivit, přičemž tyto vztahy nepůsobí kauzálně a není v nich vždy určující vliv přírodních faktorů. Podle něho má geografie objasňovat vztahy společnosti k prostředí a to hlavně pomocí hospodářských, sociálních a politických činností.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Jinou z kritických reakcí na geografický determinismus bylo založení kulturní geografie 2)
Na začátku 70. let geografie také „objevila“ společenské (politicko-ekonomické) problémy 3)
Geografie
Rozdělení Geografie
1. PŘEDNÁŠKA GEOGRAFIE
Články na hledaný výraz "Geografie jako věda" naleznete na bezuceni.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat