Na začátku 70. let geografie také „objevila“ společenské (politicko-ekonomické) problémy a mnozí geografové začali přemýšlet o nezbytných změnách ve společnosti, které by vedly k lepší a spravedlivější společnosti (např, D, Harvey, 1972, Revolutionary and Counter Revolutionary Theory in Geography and the Problem Ghetto Formation. Antipode, 6, Worcester, Clark University, č. 2, s. 1-13). To vedlo ke vzniku radikální geografie, orientující se především na dvě otázky - možnost změnit zaměření oboru ze studia „bezvýznamnosti“ na studium palčivých společenských problémů a hledání organizačních modelů usnadňujících společenskou změnu. Radikální geografie často velmi rychle přešla z liberálního vědeckého myšlení o změnách v rámci modifikovaného kapitalistického systému k marxismu jako základně pro nově budovanou geografickou teorii.
Marxistické politicko-ekonomické přístupy radikální geografie jsou založeny na odmítnutí a kritice neoklasických přístupů v geografii. Tak například Doreen Massey (1984) ve své klasické práci „Spatial Divisions of Labour“ kritizuje neschopnost starých neoklasických lokalizačních teorií vysvětlit podstatné změny v prostorové organizaci průmyslu, ke kterým došlo v posledních desetiletích. Na místě byly i problémy typu pojetí prostoru v marxismu ( E.W.Soja, 1980, The Socio-Spatial Dialectic. Annals of the Association of American Geographers, 70, č. 2, s. 207 - 225).
Podle D. Harveye (1982, The Limits to Capital. Chicago, The University of Chicago Press nebo 1978, The Urban Process under Capitalism: A Framework for Analysis. International Journal of Urban and Regional Research, 2, s. 101 - 131) rozhodující předností pro užití marxismu v geografii je jeho schopnost analyzovat skutečnou podstatu chování kapitalismu ve společnosti a na tomto základě pochopit spojitost mezi teorií a praxí, vysvětlit roli prostoru a charakter geografických procesů probíhajících v kapitalistické společnosti. Morální povinností geografů je pochopit svět, aby mohl být změněn.
Globalizující společenský a ekonomický vývoj v západním světě se v 80. a 90. letech stal odrazovým můstkem pro nové teorie, především teorii strukturace, realismus a postmodernismus. Teorie strukturace (teorie společenských struktur) se snaží najít kompromis mezi přístupy marxistickými (determinismus ekonomické základny vůči rozvoji společnosti) a humanistickými (idealismus, absence širších politických, společenských a ekonomických souvislostí). Zatraktivnění teorie strukturace pro geografii umožnilo až zapojení časoprostorových vztahů do teorie strukturace, resp. vznik odvětví tzv. time geography“ či „time-space geografy“, tedy spojení časové geografie a strukturační teorie v 80. letech. Ta se stala jedním ze zdrojů rekonstruované regionální geografie, ve které se region stává místem střetnutí společenské struktury a lidského činitele (N.J.Thrift, 1983, For a new regional geography 2, Progress in Human Geography, 15, č. 4, s. 456 - 465).
Jako další reakce na pozitivismus se v 80. letech objevilo realistické pojetí geografie (A. Sazer, 1984, Methiod in Social Science. A Realist Approach, London, Hutchinson). Pro realistické pojetí geografie je charakteristický axiom, že musíme dobře znát místo, oblast nebo stát, kterým se zabýváme, abychom byli schopni určit skutečné příčiny studovaného jevu. Protože mezi prostorovým uspořádáním jevů a jejich společenskou organizací existuje vzájemná závislost (S. Duncan, 1989, Space, Scale and Locality. Antipode, 21, č. 3, s. 179 – 205), při studiu prostorových projevů společenských procesů nutně musíme znát nejen tyto procesy, nýbrž musíme rozumět i lokálním (regionálním) společenským a přírodním podmínkám (přírodnímu prostředí).
Pro pochopení charakteru globálního,procesu musíme znát jeho lokální či regionální projevy a důsledky a umět je spojit s globálním procesem. Podobně pro pochopení lokálního procesu jako dílčího projevu globálního procesu se musíme seznámit s celkovým charakterem globálního procesu. Moderní lokální studie však mohou být značně problematické, jestliže vedou k empirickému výzkumu bez dostatečného teoretického pozadí. Teoretické i empirické studie jsou totiž pro socioekonomickou geografii stejně důležité.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
HISTORICKÝ NÁČRT VÝVOJE SOCIOEKONOMICKÉ GEOGRAFIE 1)
Jinou z kritických reakcí na geografický determinismus bylo založení kulturní geografie 2)
Geografie
Rozdělení Geografie
1. PŘEDNÁŠKA GEOGRAFIE
Články na hledaný výraz "Geografie jako věda" naleznete na bezuceni.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat