Ideologie...

ideologie – ucelená soustava názorů, idejí a teorií, ve které různé sociální skupiny vytvářejí vlastní představu o základních principech uspořádání společnosti. Ideologické konfrontace jsou nedílnou součástí politického života.

impérium – původně území, na němž byla uplatňována vojenská a civilní moc v římské říši. V širším významu se v současnosti používá pro označení velkého státního útvaru.

import – obecně dovoz, opak exportu.

industrializace – proces přeměny odvětvové struktury národního hospodářství, při němž zemědělství je nahrazeno budováním průmyslu, kde se odvětví výrobních prostředků vyvíjí rychleji než výroba spotřebních předmětů. Vlastní průběh je závislý na přírodních, technických a společensko politických podmínkách příslušné oblasti (země) v určitém čase a má rovněž prostorový rozměr.

inflace – projev ekonomické nerovnováhy, při němž dochází k přebytku peněz nad množstvím zboží (jeho úhrnnou hodnotou). To se projevuje prohloubením rozdílu mezi růstem cen a mezd, znehodnocením, znehodnocením úspor a poklesem hodnoty peněz.

infrastruktura - vzájemně provázaný soubor zařízení, budov a sítí, tvořící předpoklad rozvoje příslušné oblasti. Rozlišuje se na infrastrukturu jak k zajištění výroby (výrobní i.), tak k zabezpečení potřeb obyvatel (sociální i.).

intenzivní zemědělství – zemědělský typ založený na maximálním využití půdy (přírodních podmínek) díky značným investicím do techniky a racionalizací technologických postupů, popřípadě zapojením většího počtu pracovníků. Uplatňuje se v hustě osídlených oblastech nebo specializovaných odvětvích (oborech), projevuje se též jako plantážní a příměstské zemědělství nebo monokulturní hospodářství.

investice – soubor finančních prostředků nezbytných na novou výstavbu, rekonstrukci či modernizaci stávajících budov a zařízení (strojů). Z hlediska použití rozeznáváme investice strojní a stavební, jejich vzájemný poměr vyjadřuje strukturu investic.

jazyk – soubor vyjadřovacích a sdělovacích prostředků v rámci určitého lidského společenství. Společný jazyk patří k nejdůležitějším faktorům, na jejichž základě se formuje národ. Velké skupiny příbuzných jazyků, u kterých se předpokládá společný původ, se nazývají jazykové rodiny. Nejvíce lidí hovoří jazyky indoevropské rodiny. Patří do ní např. jazyky germánské, románské nebo slovanské.