Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

1.4. TYPOVÉ APLIKAČNÍ VYBAVENÍ

Rozumíme jím programovou podporu TP, řešícího zvolenou problémovou oblast (úloha, skupina úloh, subsystém atd.). Jeho součástí je adekvátní struktura dokumentace, potřebná pro jeho vývoj, aplikaci, provoz a údržbu.
Principy, na nichž jsou řešeny programové prostředky pro řešená TAV, jsou založeny na standardizaci a na generování.
Standardizace vychází z existence určitých průměrných (standardních) podmínek. Je založena na sjednocení podmínek, tedy i při vytváření ASŘ je sledován cíl vícenásobného vytváření stejných nebo téměř stejných podmínek, ve kterých by mohl být daný standardní prvek uplatněn. Ve standardních funkčních prvcích se vzhledem k jejich charakteru, téměř nepředpokládá potřeba přizpůsobení individuálně odlišných podmínek a jsou proto vytvořeny "na tvrdo". Nezbytné přizpůsobení dosahuje možností parametrické volby. Mohlo by se zdát, že je tento princip nevhodný pro řešení funkčních prvků určených k vícenásobnému použití.
Generování je princip, který umožňuje beze zbytku řešit všechny požadavky vlastností TP. Přizpůsobování typového řešení do konkrétního tvaru se provádí na základě dosazení konkrétních hodnot za parametry typového řešení.
Generování spočívá převážně na tom, že speciální druh programového vybavení - generátor - je schopen na základě určitých pravidel automatizovaně vytvářet pro určitou třídu problémů konkrétní programové produkty.
Na tvorbu generátorů jsou kladeny podstatně vyšší nároky než na tvorbu konkrétních programů.Tyto vyšší nároky se však vracejí ve značné úspoře programátorských prací při sestavování konkrétních řešení. Na rozdíl od programování v určitém jazyce, kde programátor přímo vytváří konkrétní program, definuje v případě použití generátoru programů jen specifické vlastnosti konkrétního problému. Je zřejmé, že tento postup značně snižuje pracnost programování, jeho chybovost, nároky na ladění a současně se zvyšuje rychlost tvorby konkrétního řešení. Generátor programů lze tedy z hlediska konstrukce definovat jako určité zobecněné schéma programu a mechanismu, který je schopen po dosažení určitých hodnot parametrů automatizovaně vytvořit konkrétní program.
Automatizace procesu generování předpokládá, aby byl tento parametrizovaný produkt vyjádřen jednou ze dvou základních forem, které jsou:
1) parametrický program (funkce generátoru zabudována přímo v konkretizovaném algoritmu)
2) makrodefinice či soustava makrodefinic (generátor musí být konkretizován specifickým prostředkem, který je realizován samostatně nebo je součástí kompilátoru)/takový prostředek se nazývá "makroprocesor"/

Jasné vymezení úloh v oblasti technologie zpracování dat, větší možnosti jejich parametrizace a zejména široké možnosti jejich uplatnění byly důvodem pro vznik různých generátorů zajišťujících jednotlivé činnosti technologie zpracování dat. Jsou to především - generátory programů pro kontrolu a konverze dat
 generátory programů pro různé převody souborů
 generátory třídících programů
 generátory tiskových programů a sestav
Generátory programů pro technologii zpracování dat, ať na bázi makrodefinice nebo na bázi parametrického řízení jsou velmi účinným nástrojem tvorby aplikačních programů. Z hlediska požadavků koncového uživatele ASŘ mají však určitou nevýhodu. Jsou totiž orientovány převážně pro potřeby aplikačních programátorů.
Pro řešení ve specifických oblastech řízení jsou u nás dosud účelové funkční generátory programů využívány podstatně méně než v oblasti počítačové technologie zpracování dat. Příčinu lze spatřovat ve značné variantnosti problémů a v možnosti omezujících podmínek, které by bylo nutné zahrnout do obecného řešení. Proto byl dosavadní přístup k budování ASŘ a jeho typizaci orientován na tvorbu standardních řešení (MARS, VARS).

Žádné komentáře:

Okomentovat