2.1. Výklad jazykový (vychází se ze základních pravidel gramatiky, morfologie a syntaxe…)
2.2. Výklad logický (pracuje se s logikou výrokovou a logikou normativních vět)
2.3. Výklad systematický (zjišťuje se obsah právní normy ve vztahu k celému komplexu právních norem, srovnáním s těmi z nich, které s danou normou souvisí. Pomocí systematického výkladu interpretátor také zjišťuje, jaké místo zaujímá právní norma v systému ostatních právních norem v rámci určitého právního institutu, odvětví…)
2.4. Výklad historický (ujasňuje se smysl právní normy ve vztahu k okolnostem jejího vzniku, cíli, který byl úpravou sledován. Historický výklad má pouze podpůrný význam)
Poznámka k logickému výkladu – argumenty
Ø argumentum per eliminationem (důkaz vyloučením) – založeno na logické zásadě sporu
Ø argumentum a maiori ad minus (úsudek od vyššího k nižšímu) – je-li někde zákaz zastavení, logicky se předpokládá i zákaz stání.
Ø argumentum a minori ad maius (úsudek od nižšího k vyššímu) – nízká spolehlivost
Ø argumentum a simili (podobnosti, analogie)
Ø reductio ad absurdum (důkaz dovedením do absurdních důsledků)
Rozsah výkladu
3.1. Výklad doslovný (rozsah právní normy se stanoví adekvátně textu, v němž je slovně vyjádřen. Doslovný výklad je zásadní a je nutno jej použít v naprosté většině případů)
3.2. Výklad zužující – restriktivní (rozsah právní normy se stanoví úžeji, než by vyplývalo z doslovného znění textu.
3.3. Výklad rozšiřující – extenzivní (rozsah právní normy se stanoví šířeji…)
Žádné komentáře:
Okomentovat