Interpretace v procesu právní regulace může být chápána v různém smyslu vzhledem k cílům, které sleduje.
Ø Interpretace jako proces zjišťování obsahu právních norem ze slovního textu tzv. psaného práva.
Ø Interpretace bez ohledu na to, zda existuje ve formě psaného práva či jiného pramene práva.
Ø Interpretace AAP
Ø Interpretace jiných právně významných verbálních projevů než právních textů (např. interpretace výpovědí svědků, listin, zvukových záznamů při dokazování, ale i např. interpretace chování člověka…)
Celsus : Poznat zákony neznamená pamatovat si jejich slova, ale poznat jejich sílu a moc.
Definice : Interpretace práva je duševní činnost, která směřuje ke zjištění obsahu právních norem, vyjádřených v pramenech práva, zejména v normativních právních aktech.
Při interpretaci práva se zejména zjišťuje :
Ø význam normativního ustanovení
Ø jeho smysl a cílová zaměřenost
Ø jeho místo v systému práva
Zásadní roli plní interpretace práva pro správné praktické použití práva. Interpretace je nezbytnou součástí procesu aplikace práva.
Tradičním cílem interpretace práva je postižení významu a smyslu právní normy, která byla zakotvena a vyjádřena ve slovní formulaci toho kterého normativního aktu.
Požadavku zákonnosti tedy odporuje takové pojetí interpretace, které upřednostňuje tzv. ratio legis (úmysl zákonodárce) před obsahem textu normativního právního aktu.
® při přísném dodržování zákonnosti nemůže úmysl zákonodárce vystupovat jako zvláštní objekt výkladu, oddělený od obsahu textu právního aktu. Interpretace práva nesmí být contra legem.
Právní normy jako obecně závazná pravidla chování se vyznačují větší či menší mírou abstraktnosti. Proto je účelem interpretace zejména správná praktická realizace právních norem. Interpretace „dotváří“ právní normu, slaďuje ji s realitou.
Žádné komentáře:
Okomentovat