Koncepce ústavního státu je formována paralelně s teorií právního státu. Zdůrazňuje význam ústavního práva a ústavy vůbec pro výkon politické moci ve státě, ochranu ústavně garantovaných práv a svobod. Tímto je velmi blízká teorii právního státu. Nejde ale pouze o formální požadavky na právní řad a vztahy, ale i o obsah ústavy, zakotvení základních práv a svobod, demokracie etc.
V19. století došlo k velkému rozmachu liberální teorie a vzniku států, které kladly důraz na občana a jeho práva.
učení o ústavním státu (o smlouvě o ústavním státu)
- vztah státu a společnosti předpokládá uznání existence určitých základních práv a svobod, jež nemohou být zužovány a že ústavy budou zakotvovat i otázky týkající se formy vlády (lid = subjekt moci)
- Ch. L. Montesquieu – mezi stát. orgány existují vztahy v podobě trojí dělby moci – moc zákonodárná, výkonná, soudní (institucionální dělení stát. moci)
- John Locke - lidé mají právo na to, aby se sdružili (aby uzavřeli paktum unionis)
- jestliže se sdruží v instituci, nemusí tato instituce projevovat názor jednotlivce, ale musí chránit jeho politická práva (paktum subjectionis)
- vlastníci majetku musí být připraveni na to vzdát se jeho části (aby platili daně)
- I. Kant - zákonodárci by měli tvořit zákony tak, aby se tyto zákony co nejvíce blížily představě společnosti o těchto zákonech
- J. J. Rousseau – vůle lidu má být transformována okamžitě prostřednictvím delegátů shromáždění
- další cestou je cesta referend, plebiscitů (přímá demokracie)
- N. Machiavelli
- to, co se doposud označovalo slovem impérium, republika, říše, …, je státem (pozitivní)
- stát je nejen dokonalá instituce, ale je to také instituce, které je opodstatněna svou vlastní existencí (lidé jsou schopni jí odpustit, i když se nechová morálně a eticky) – stát by měl dodržovat normy, ale pro určitý účel může použít i jiné prostředky, politická účelovost není nade vše (negativní)
Žádné komentáře:
Okomentovat