Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

keynesiánské pojetí fisk. politiky:

*předpoklady - potřeba státních zásahů do ekonomiky, obzvláště aktivní stabilizační politika
- priorizace optimálního využití kapacit a zaměstnanosti - státní regulace je možná nejen teoreticky, ale i prakticky
- priorizace významu poptávkové strany - stát je schopen fisk. politiku efektivně využívat
*zákl. fisk. nástroje - vládní výdaje (možnost ovlivnit bezprostředně) a daně
*nutno odlišit veř. spotřebu a investice od transferů (zvyšují disp. důchod soukr. sektoru)
- z rozp. hlediska jsou Tr součástí veř. výdajů, z hlediska fiskálního jsou to záporné daně (tj. veř. příjmy)
*vliv daní a transferů na AD je modifikován mezním sklonem ke spotřebě soukr. sektoru
fisk. expanze - 2 cesty - přímo (zvýšení G) - méně účinné, neboť v EU dosahuje váha G průměrně jen 7%
- nepřímo (zvýšení C pomocí nižších daní) - účinné, neboť váha C v EU dosahuje 60%
- hypotéza Barro ricardovské ekvivalence - názor, že snížení Tx nemá vliv na C (rac. očekávání, že snížení Tx je nutno v budoucnu uhradit
- fisk. důsledek expanze - zvýšení AD, což podle Keynese znamená zvýšení produktu a zaměstnanosti
- rozp. důsledek expanze - schodek SR
- snaha o vyrovnaný rozpočet omezuje možnosti fisk. politiky, fisk. politika vede k deficitu, což je cena za fisk. stabilizaci

Žádné komentáře:

Okomentovat