V České republice došlo při transformaci ekonomiky, deregulací a s ní souvisejících reformách v první polovině 90. let k bankovní krizi, která se navenek projevila krachem několika menších bank. Trh ale opustilo i několik bank na české poměry relativně velkých (AB Banka, Agrobanka). Zkušenost z bankovní krize v České republice potvrzuje, že příčiny bankovních krizí jsou komplexního charakteru a zahrnují především: • nekvalitní úvěry, • ztráty z investic do cenných papírů,• nutnost přecenění aktiv při poklesu cen nemovitostí • nedostatečnou zkušenost managementu.
Nekvalitní úvěry jako hlavní příčina krizí
Klasifikované úvěry tvoří jednu z rozhodujících příčin bankovní krize v ČR. Problémy s klasifikovanými úvěry tížily v podstatě všechny banky vlastněné domácím kapitálem. Většina z bank byla založena po roce 1990 a nebyla proto zatížena rizikovými úvěry z minulosti. Ohromný rozmach podnikatelské činnosti, tlak veřejného mínění a zřejmě i určité nedostatky v přístupu vlád měly vliv na fakt, že se banky klasifikovaným úvěrům nevyhnuly. Velké banky se značné části klasifikovaných úvěrů zbavily, neboť tyto úvěry byly převedeny do Konsolidační banky. Po očištění portfolií velkých bank od úvěrů z dob komunismu v Konsolidačním programu 1 se v roce 1993 snížil objem klasifikovaných úvěrů v bankovním sektoru (bez Konsolidační banky) na 24 %. Klasifikované úvěry získaly velké banky také pozdější špatnou úvěrovou politikou.
Přes konzervativní úvěrovou politiku většiny českých bank dochází v letech 1997-1998 k dalšímu výraznému zvýšení objemu klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech. Vysoký objem má řadu příčin, včetně neschopnosti bank uspokojovat pohledávky realizací přijatých zástav a držbou klasifikovaných úvěrů v bilanci. Podle údajů z roku 1999 přesáhl podíl klasifikovaných úvěrů ve velkých bankách 40 %, u malých bank dokonce 50 % celkových úvěrů. V průměru za celou oblast bankovnictví se jednalo o podíl ve výši 32 %.
Žádné komentáře:
Okomentovat