Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Hlavní ratingové agentury:

1. Moody´s Investors Service (založená r. 1900)
- hodnocení kreditu provádějí na žádost emitenta a vyhrazují si právo stanovit rating také na žádost investorů, a to i bez vědomí, eventuálně proti vůli emitenta.

2. Standard & Poor´s Corporatin (1860)
- pokud má dostatek informací o emitentovi, hodnotí na americkém trhu všechny veřejně obchodovaelné emise automaticky;
- všechny ostatní emise na domácím trhu hodnotí pouze na žádost emitenta.

Obě agentury jsou plně v soukromých rukou a nemají žádnou spojitost s některou vládní agenturou nebo finanční institucí.

Zejména na poli komerčního bankovnictví, ale v poslední době ve vzrůstající míře i při hodnocení rizika investic do vládního dluhu jim konkuruje:
3. londýnská IBCA (1978), jako největší evropská instituce svého druhu se zaměřením na emitenty z evropských zemí.
4. Spíše lokální význam mají japonské instituce jako Japan Bond Research Institute (1977, výhoda ratingu pro emitenta, zejména při prvním vstupu na japonský trh), Nippon Investor Service či Japan Credit Rating Agency, anebo americká Fitch Investor Service. Všechny používají stejná měřítka jako Moody´s a S&P´s, ale kvalita jejich ratinguje považována za nižší a zejména u japonských agentur za „měkčí“.

Vzhledem k vysoké kvalitě obou největších amerických agentur a vzhledem ke speciální regulaci na některých trzích je udělení ratingu od Moody´s a S&P´s považován za vysoce prestižní. Řada renomovaných investičních bank či malých specializovaných společností nabízí buď za poplatek (25-50 tis. USD), nebo na rozšíření ekonomických vztahů (např. příslib účasti v syndikátu, lead manažerství emise obligací apod.) pomoc při jeho získání. Uvědomíme-li si, že poplatky za získání ratingu se pohybují mezi 30 až 75 tisíci USD, nejde o nikterak levnou žáležitost.

Žádné komentáře:

Okomentovat