Osvobozené divadlo

- začátky spadají zprvu do amatérské sekce Devětsilu do r. 1925.
Tehdy inscenoval režisér Jiří Frejka s pražskými konzervatoristy vlastní verzi Moliérovy hry
Cirkus Dandin – premiéra se uskutečnila ve vyšehradském divadélku Na slupi
- představení upoutalo pozornost a r. 1926 uvedl Frejka další manifestační představení, tentokrát Nezvalovu
Depeši na kolečkách – poetistickou vizi revoluce jako slavnosti

Pak byli uváděny hry zahraničních autorů, Appolinairovy prsy Tirésiovy, hry F.T. Marinettiho, A. Bretona atd.
Z českých her to byla Nezvalova a Vančurova.

Na počátku r. 1927 se divadlo přestěhovalo do Umělecké besedy na Malé straně. Výrazně do jeho profilu zasáhl Jindřich Honzl, který prosazoval požadavek znakovosti divadla (mělo se určitým specifickými znaky lišit od ostatních).

V březnu r. 1927 (poprvé se zde objevil i Jaroslav Ježek) došlo mezi ním a režisérem Frejkou k roztržce, který Frejka řešil odchodem z Osvobozeného divadla a později působil jako režisér Národního divadla.

10.4.1927 se zde uskutečnilo soukromé studentské představení Vest pocket revue (malá revue do kapsičky u kapsy)- směs písniček a scének}, používali slovní komiku, které se inspirovalo o filmovou groteskou, kabaretem, lidovou zábavou a cirkusem. Zde poprvé vystoupili Jiří Voskovec a Jan Werich.
Komika obou aktérů se zaměřovala na aktuální projevy lidské hlouposti, nadutosti, parodií a ironií obracena naruby vše, co se tvářilo důstojně, hlubokomyslně a strnule vážně.
Jejich výsměch nebyl zaměřen na něco určitého, byl to smích pro smích, aby byla legrace – sranda.

Významnou osobou Osvobozeného divadla byl také hudební skladatel Jaroslav Ježek.
Společně s Voskovcem a Werichem vytvořil písně, které zásadně ovlivnily celou českou písňovou tvorbu. Hudba k těmto písním byla ovlivněna jazzem a blues.
Mezi nejznámější patří:
Stonožka, Co na světě mám rád, Proti větru, Svět patří nám, Klobouk ve křoví, Hej rup a další.

Osvobozené divadlo sídlilo většinou ve Vodičkově ulici u Nováku (dnes divadlo ABC). V a W zde uvedli v letech 1927-1938, 27 inscenací, většinou v režii Jindřicha Honzla.
V s W vystupovali ve svých hrách jako dvojice komiků v postavách nešiků, dobrodruhů a tuláků putujících z jedné hry do druhé.
Významného účinku nabyly jejich předscény –Forbíny, kde se projevovala jejich schopnost navázat kontakt s publikem.
Až do r. 1931 rozvíjeli své pojetí divadla jako dadaistické a lyrické frašky. Jejich typický slovní humor v dialozích využíval bohatství českého jazyka. Projevoval se také v jejich písňových textech. Jejich hry nebyly tehdy vyostřeny jednoznačně politicky ale společensky.
Jsou to např. Premiéra skafandr, Smoking revue, Sever proti Jihu, Golem, Fata morgana aj.

Politická divadelní satira – více pol. narážek. Hry si psali sami WaV. Od r. 1932 dochází k politizaci divadla tento zásadní obrat znamenalo uvedení hry Cesar.
Ve hře Osel a stín
- přijede do antické Abdéry na najatém oslu zubař Nejezchlebos (Werich) aby marně vymáhal dluhy od svých
pacientů.
- oslař Skočedopolis (Voskovec) žádá na Nejezchlebovi zaplacení dopravy a příplatek za stín, který osel v létě na
slunci vrhá
- spor o stín přeroste v absurdní proces s pol. pozadím
- bezhlavé uctívání osla urazí boha Dionýsa ten zatmí slunce
- lidem se vrátí rozum teprve, až když je osle sněden
- hra vyvolala protest německého velvyslanectví, hlavně oproti využití Hitlerovy řeči, když oživlý osel promluví

Kat a blázen – vyvolala ve své premiéře demonstraci a výtržnosti českých fašistů, takž další divadelní sezónu hráli V a W v divadle Rokoko na Václavském náměstí
- nazvali ho tzv. Spoutané divadlo
- hra je příběhem o kariéře bezvýznamného úředníčka, slabocha a nízkého člověka, z něho se stane krutý
diktátor-kat a blázen

Ve spoutaném divadle uvedli V a W Balada z hadrů nejúspěšnější hra přes 250 repríz
- kterou byl vzdán hold francouzskému renesančnímu básníkovi Francoisi Villonovi a zároveň poměry zbídačené Francie po stoleté válce nabízely analogii se současností

Rub a líc –vystupují V a W v postavách vagabundů – Krev a Mlíko
rub – to špatné válka, smrt, líc- dobré co fašismus přináší (polévky pro chudé,práci pro nezaměstnané)
- známá je scéna kdy se oba dostanou do tajného zbrojního skladu
- myslí, že našli sklad potravinových konzerv, na nichž stojí nápisy Kupp Essen
- což podle jejich výkladu znamená jezte kroupy
- Krupp byl německým koncern vyrábějící zbraně
- teprve pak oba zjistí, že jde o nebezpečné zbraně, hra se stala námětem pro film Svět patří nám

Mezi další politické patří Těžká Barbora, Pěst na oko
8.11. 1938 den před premiérou Hlava proti mihuli bylo divadlo úředně zavřeno. V a W a Ježek emigrovali do USA po r. 1945 se vrátili 1 hra po válce byla Divotvorný hrnec muzikál, kde hráli v různých typech divadel. Významná byla jejich spolupráce s rozhlasem. Prostřednictvím londýnského rozhlasu byly vysílány tzv. černé čtvrthodinky do okupované země.

Autorská dvojice spolupracovala také s filme. Před odchodem do emigrace natočili filmové komedie:
Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup, Svět patří nám.

Na výtvarné výzdobě Osvobozeného divadla se podíleli významní čeští umělci: Jindřich Štýrský, František Zelenka, František Muzika.
Vystupovali zde i významní tanečníci: Joe Jenčík, Saša Machov a celá řada významných herců: František Filipovský, Miloš Nedbal, Jindřich Plachta, Ljuba Hermanová, Hana Vítová atd.

K blízkým spolupracovníkům Jiřího Frejka patřil v Osvobozeném divadle herec, zpěvák, hudebník a režisér
Emil František Burian, který v r. 1927 založil soubor pro sborovou recitaci – voiceband (voisbend), s nímž uváděl např. Máchův Máj, Havlíčkův křest svatého Vladimíra, Wolkerovy balady.

V divadelní sezóně 1933/34 založil divadlo D34 (r. 1948 ztrácelo úroveň, po smrti Buriana, bylo pojmenováno po něm Divadlo E. Buriana) společensky angažované divadlo. Jeho dramaturgie vycházela převážně z dramatizací básnických a prozaických děl, např. Máchova Máje, Haškova Švejka, Benešova Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové, Dykova Krysaře.
Burian zde uváděl i díla svých současníků, např. Žebráckou operu Bertolda Brechta, Milence z kiosku Vítězslava Nezvala.
Z jeho vlastních děl je to např. scénická montáž z lidové poezie Vojna v niž aktualizoval protiválečnou tradici národní písňové lyriky.
Uváděl i barokní lidové hry pod názvem Lidová suita, např. o sv. Dorotě, komedie o Františce a Honzíčkovi.
V době okupace uvedl na své scéně Nezvalovou Manon Lescaut. V r. 1942 bylo divadlo uzavřeno a Burian byl uvězněn v koncentračním táboře.
V době okupace existovalo ještě Divadélko pro 99, které po uzavření Osvobozeného divadla vedl Jindřich Honzl. Ten zde uvedl např. vlastní kompozici z milostné korespondence Karolíny Světlé a Jana Nerudy
Román lásky a cti.
V divadle Větrník byly v režii Josefa Šmída uváděny literární večery.