Osvícenství

Je ideový směr a období v epoše přechodu od feudalismu ke kapitalismu. Rozvoj nastává v posledním dvacetiletí 18. stol. až po 1. dvacetiletí 19. stol. Po renesanci jde o poslední a nerozsáhlejší formu ideového odporu proti feudalismu.

Usilovali zbavit člověka duchovní, materiální a sociální poroby, aby se mohl stát aktivním budovatelem nové společnosti.
Osvícenci se snažili šířit osvětu, vzdělanost, popularizovat vědu. Věřili v sílu lidského rozumu, víra v rozum naplňovala hlasatele osvícenství vírou v neustálý pokrok. V sociální politické oblasti se osvícenství hlásilo k teorii buržoazní demokracie, někteří představitelé však hájili osvícenský absolutismus – metodu vlády, podle níž může zákonodárce – osvícený panovník – zlepšit situaci státu a jeho obyvatel a zajistit tak spol. pokrok. K tomu měli sloužit různé instituce a reformy v zemědělství, církvi, která měla být podřízena státu.

Znaky:
- navazuje na renesanci, rozvíjí tradice racionalismu a optimismu
- věří v „osvícený rozum“ , prosazuje svobodu myšlení a rovnost
- sepětí osvícenství a literaturou – spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky atd.

V Anglii je osvícenství představováno filozofem a pedagogem Johnem Lockem v 18. stol vzniká dobrodružný román, jehož nejvýznamnější představitelem byl:
Daniel Defoe
autor románu § Život a zvláštní podivné dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku – o osudech ztroskotance na opuštěném ostrově v němž vyjádřil vztah člověka k přírodě a oslavil lidskou práci a aktivitu.

Jonathan Swift
představitel filozofické-satirického románu, je autorem 4-dílného románu § Gulliverovy cesty –pod rouškou imaginárních cest kapitána Lemuela Gullivera do fiktivních zemí a ostrovů autor satiruje soudobé poměry v Anglii a kritizuje nedostatky evropské civilizace vůbec, zároveň podává obrazy ideálních spol. zřízení.

Osvícenství ve Francii mělo bojovnějšího charakter, francouzské měšťanstvo se teprve připravovalo k převzetí moci.
Představitelem byl:
Charles Louis de Montesquieu
ve své rozpravě § Duch zákonů - osvětlil vznik zákonů a státních zřízení z přirozených příčin, jakými jsou podnebí a přírodní bohatství a přimlouvá se za omezení absolutistické vlády podle anglického vzoru.
§ V Perských listech – na základě cesty Peršana Uzbeka do Evropy za účelem vzdělání satiricky kritizuje společenské a politické poměry své současnosti.

Voltaire – vl. jm. Francois Marie Arouet
Francouzský spisovatel, dramatik, filozof a historik. Za své názory byl ve Francii pronásledován, uprchl do Anglie, odkud ho pozval do Pruska král Fridrich II. Jejich vztah skončil roztržkou, svůj život dožil ve Švýcarku. Jako beletrista psal filozofické povídky, jimiž útočil na lidskou hloupost, zaostalost a nesnášelivost.
§ Candide neboli Optimismus – hl.hrdina Candide pod vlivem filozofa Panglose nabývá dojmu, že žije v nejlepším světě. Když je však vyhnán ze zámku, kde doposud žil, a vydává se do světa, ze svého optimismu rychle vystřízliví. Všude vidí loupeživost válek, zvůli absolutní vládní moci, prodejnost soudců a další nešvary. Smysl života nachází v aktivní práci.
V poezii vynikl jako autor směšnohrdinských eposů, které parodovaly hrdinské činy, v dramatech, např. § Zaira nebo § Brutus – kritizoval soudobě společenské poměry.

Neobyčejný význam pro šíření osvícenských myšlenek mělo vydání § Encyklopedie, aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel – obsahující soubor znalostí ze současné vědy umění a techniky. Redakce této encyklopedie se ujal matematik d´Alembert a
filozof a spisovatel Denis Diderot je autorem románu § Jeptiška – hl. hrdinka je Zuzana Simonová, nemanželská dcera z měšťanské rodiny, zbožná, upřímná, dobrosrdečná, ale i naivní, která je násilím přinucena vstoupit do kláštera, protože matčin mravní poklesek by ohrozil dědictví vlastních dcer. Zuzanin život v klášteře Longchamps je plný utrpení. Snaží se vzepřít násilí kde byly poměry snesitelnější. Je zde však pronásledována sexuální vášní své představené a utíká odtud za pomoci benediktinského mnicha. Bez prostředků pak živoří v Paříži a nakonec umírá na zranění způsobeném při útěku z kláštera.