Filozof, pedagog, historik a překladatel, originální básník a poslední biskup jednoty bratrské. Narodil se na jihovýchodě Moravy v Nivnici. Vzdělání nabyl ve Strážnici v Přerově na českobratrských školách, poté v německých univerzitách v Herbonu a Heidelbergu. Působil jako učitel v Přerově a ve Fulneku. Od r. 1620 se skrýval a v r. 1628 odchází do exilu – polského Lešně. Zde byl r. 1632 zvolen posledním biskupem a písařem Jednoty bratrské. Pobyt v Lešně přerušil v letech 1641-48, kdy žil střídavě v Anglii, ve Švédsku a ve Východním Prusku. V letech 1650-54 pobýval v Blatném Potoku v Uhrách. Po požáru Lešna r. 156, kdy ztratil všechen svůj majetek a shořela mu podstatná část rukopisů, odešel z Amsterdamu, kde zemřel . Je pochován v Nardenu.
Jeho tvorbu můžeme rozdělit do 4 tématických okruhů:
1. Nábožensko-filozofické a útěšné spisy
- Listové do nebe – tvoří 5 fiktivních dopisů. List chudých je adresován Kristovi kde autor kritizuje společnost (bohatí-chudí). Jsou zde zobrazeny soudobé problémy, chudým je projevena sympatie.
- Labyrint světa a ráj srdce – znázorňuje autorovu pouť světem, zobrazeným alegoricky jako město. Autor-poutníka doprovází Všezvěd Všudybud, zosobňující lidskou zvídavost, a Mámení, představující nedokonalost lidského poznání. Na krk mu hodili uzdu z řemenů Všetečnosti a z železa Urputnosti. Mámení mu nasadí brýle ze skal Domnění, zasazené do obrub Zvyku. Přes brýle se mu zdá všechno jinak než ve skutečnosti. Naštěstí mu brýle nedoléhají, takže poutník vidí pravou tvář světa a nedá se přesvědčit, že svět je dobrý a dokonalý. Poutník pozoruje spole. stavy a jednotlivá povolání, ale nikde nenalézá uspokojení. Poznává, že ani Moudrost není spravedlivá, a chce utéci ze světa. V tom uslyší hlas z nebe, aby hledal štěstí ve svém srdci. Poutník nachází cestu k pravému životu v lásce k Bohu a k bližnímu.
Alegorie – obraz nebo děj, motiv, postava, událost v lite. nebo výtvarném díle mající kromě doslovného významu ještě význam druhý, přenesený.
- Hlubina bezpečnosti – svět je zobrazen jako kruh, v jehož středu je Bůh
- Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – spis s použitím alegorické formy závěti, kde se autor snaží posílit příslušníky své církve, odsouzení k zániku, že dědicem jejího odkazu se stane český národ
2. Pedagogické spisy
po odchodu do emigrace se soustředí na otázky výchovy a vzdělání.
- Velká didaktika (didactica magna) – základem byl předchozí česky psaný spis Didaktika, tj. umění umělého vyučování. Přeložen do všech evropských jazyků. Dílo obsahuje všechny zásady moderní pedagogiky a promyšlenou soustavu výchovy a vzdělání.
Zdůrazňoval, že vyučování má být názorné, přiměřené dětskému chápání, učitel má postupovat od jednoduššího ke složitějšímu, nemá být zanedbávána výuka cizích jazyků na základě mateřského, nemá se zapomínat na odpočinek a hry.
Celkovou výchovu rozdělil do 4 stupňů podle věkových období:
1. mateřská škola–1 do 6 let; 2. škola obecná-7do12; 3. škola latinská 12do18; 4. akademie, univerzity 19do24
- Informatorium školy mateřské – určena matkám a chůvám, upozorňuje na důležitost výchovy dítěte v předškolním věku,
zvláště výchovy estetické
- Svět v obrazech – původně učebnice latiny, později vzor pro další jazykové učebnice
- Škola na jevišti – dramatické pokusy ve školských hrách, měly u žáků prohloubit znalost latiny
3. Politické spisy
- Anděl míru – touha o dorozumění mezi národy a trvalému míru
4. Spisy pansofické (vševědné)
již v době předbělohorské uvažoval Kom. o potřebě systematizovat veškeré lidské vědění
- Předchůdce vševědy – stanovil prameny, v nichž se může formovat moudrost – tj. přístupné a srozumitelné knihy, všem dostupné školské vzdělání.
Napsal mnoho encyklopedických děl, které mu však shořela.
- Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – ve vzdělanosti viděl cestu k věčnému míru. Dílo nebylo dokončeno.
Význam: Komenského dílo má světový význam – základy moderního školství a předchůdce encyklopedických snah pozdějších osvícenců. Dílo bylo sloučeno s celým předcházejícím vývojem české kultury, která směřovala k vytvoření české národní vědy, aby jí lidé rozuměli. Tak rozvádí dědictví T. Štítného, J. Husa a národních humanistů atd. v souladu s nimi byl přesvědčen o výchovném poslání literatury.
Žádné komentáře:
Okomentovat