22a. DTP studio.

22a. DTP studio. Vysvětlení pojmu DTP; pracovní prostředí a ergonomie; výstupy z DTP; hardwarové vybavení (počítače, tiskárny, skenery, digitální fotoaparáty); softwarové vybavení (vektorová a bodová grafika, zalamovací a ostatní programy); počítačové sítě a internet, komprese, datové formáty.


Výraz desktop publishing (zkráceně DTP) pochází z angličtiny. Jedná se o tvorbu tištěného dokumentu za pomoci počítače. K tomu, aby mohl dokument vzniknout, je zapotřebí kromě počítače a obsluhy, obvykle DTP operátor nebo grafik, také sázecího počítačového programu.
Důležité je pracovní prostředí DTP studiií. Místnost pro grafické studio by měla bít bíle vymalovaná, aby stěna odrážela veškeré světlo, v oknech by mely být žaluzie, aby se monitory při přímém světle neleskly, místnost musí mít chladná světla, aby se nevytvářelo teplo a nepříme osvětlení musí být kryté. V místnosti by měla být klimatizace, pro zachvání konstantní teploty a výměnu vzduchu, nesmí se totiž větrat okny, aby se nešířil prach, ten musí být odsáván. Místnost musí mít i antistatickou podlahu, pro odvádení a zabraňování vzniku statické elektřiny. Ergonomie je věda zabývající se pracovním prostředím.

Hardware v DTP studiu zahrnuje počítače Apple Macintosh s operačním sytémem Mac OS a počítače IBM s operačním systémem Windows, linux a Unix. Pamět počítače by měla mít 200GB na Harddisku a 2 až 3 GB RAM paměti.

Vstupním zařízením počítače jsou skenery a digitální fotoaparáty.
Skenery jsou nejvýznamnějším a nejpoužívanějším vstupním zařízením v polygrafii. Jejich úkolem je transformovat jednotlivé tónové hodnoty předlohy do digitální podoby. Obecně se skenery skládají ze zdroje bílého světla, což jesvětlo je podobné bílému dennímu světlu pro dobré rozlišení barev .Dále obsahují optický systém, který je složen ze zrcadel, čoček, hranolů a RGB filtrů. Zabezpečuje vedení světelné informace od předlohy po detektor světla. Dále obsahují detektor světla (receptor), který transformuje světelnou informaci a jas předlohy na elektrický signál. A/D převodník, kterýmění analogový elektronický signál na digitální. Důležitá je mechanická soustava, která umožňuje při snímání přesný pohyb předlohy nebo snímací hlavy. A poslední částí je řídící elektronika, která zabezpečuje přenos nasnímaných dat do počítače.
Skenery dělíme na ploché a rotační.

1. Ploché CCD skenery. Vyrábí se ve dvou typech a to buď s pohybujícím se snímacím ramenem, nebo s pohybující se předlohou. Dále existuje i řešení, kdy se předloha upne do flexibilního rámečku, který se upevní po obvodu virtuálního bubnu za použití CCD detektoru. Jeho výhodou je nenáročná konstrukce, příznivé parametry i cena.

Výhodou CCD skenerů je vysoká rychlost vlastního skenování, vysoká rychlost přípravy předloh před skenováním (rámečky, polohovací pásky, není nutné speciální lepení na olejovou vrstvu). Vyrábí se v mnoha řadách, tedy vysoký výběr dle typu a parametrů jako je pohodlnost a rychlost pro obsluhu a jsou ergonomické.Nevýhody CCD skenerů jsou, že dosahují pouze běžného zvětšení a to především z transparentních předloh malého formátu a nedosahují tak přesné obrysové ostrosti.

2. PMT (photomultiplier tubes). Tuto technologii využívají rotační skenery. Předloha je připevněna na válec, buď speciální fixační páskou na sucho nebo na slabou vrstvu oleje. Vlastní skenování probíhá při vysokých otáčkách skenovacího bubnu. Skenuje se bod po bodu. Paprsek se odráží nebo prostupuje snímanou vrstvou a prochází přes RGB filtry do fotonásobičů, kde je zesílen. Poté se analogový signál dostane do A/D převodníku, kde se transformuje na digitální formu. U rotačních skenerů lze předlohu zvětšit při výstupu až o 3000%. Denzita se pohybuje až do 4,2D. Pomocí rotačních skenerů dostaneme tedy nejkvalitnější digitální obraz. To se projeví především u kvality obrysové ostrosti a v barevné hloubce.

Digitální fotoaparáty. Digitální fotografie pracuje na velmi podobných, ne-li stejných principech, jako klasická chemická fotografie, kterou známe již 160 let. Základní rozdíl je ve způsobu zpracovávání zachyceného obrazu. Náš reálný svět barev a tvarů je převeden prostřednictvím digitálního čipu a optiky do světa číslicových kódů. Optika a osvětlení jsou však další důležitou složkou, která má vliv na kvalitu výsledného snímku.
Digitální technologie používané v digitální fotografii lze rozdělit podle určení pro statickou nebo dynamic-kou fotografii:
1. STATICKÁ FOTOGRAFIE
Trilinearní čidlo.Tento nejstarší systém pracuje obdobně jako plošné skenery. Skenovaní systém postupně snímá pomocí trilineárního čidla scénu řádek po řádku. Snímání kompozice trvá dlouhou dobu (řádově minuty). Výhodou je, že tento systém dosahuje vysokého rozlišení výsledného obrazu (až stovky MB). Nutností je ale ovšem konstantní osvětlení scény po celou dobu snímání.

3 Shot. Princip této technologie je takový, že fotoaparát snímá scénu 3x velmi rychle za sebou. Délka jednoho sejmutí je v časech ve fotografii běžných, fotoaparát vystřídá před CCD snímačem tři filtry (R/G/B), čímž získá výtažky pro celý RGB snímek. Tento systém se používal před nástupem 4 SHOTu v profi statické fotografii, vyznačuje se vysokou kvalitou a vysokou cenou aparátu.

2. DYNAMICKÁ FOTOGRAFIE Fotoaparáty, které zvládají sejmout pohybující se scénu, zvládnou samozřejmě i scénu statickou, a tak mají širší pole využití. V současné době už dosahují srovnatelných výsledků a kvality ve statické fotografii jako statické systémy. 1 SHOT
Systém 1 shot (jeden snímek) je nejvíce podobný klasické fotografii. Pro snímání používá obdélníkové mozaikové čidlo. Aparát sejme scénu na jedenkrát ve velmi krátkém čase. K digitalizaci scény tedy nepotřebujete stativ a je možné použít záblesková zařízení. Tento systém je srdcem většiny dnešních digitálních fotoaparátů (kompaktních i některých profesionálních studiových). Výhodou systému je cena. Nevýhodou tohoto systému je jen jeden čip, který má mozaikově (střídavě) poskládané elementy citlivé vždy pouze na jednu složku světla R, G nebo B. Fotoaparát v jednom bodě tedy sejme například G-světlo a hodnoty R a B jsou v tomto pixelu obrázku dopočteny pomocí speciálního algoritmu z okolních bodů CCD čipu. Fyzicky tedy fotoaparát nasnímá 1/3 dat a 2/3 dopočítá. Vícečipový 1 Shot

Obraz se v těchto fotoaparátech rozkládá pomocí hranolu na jednotlivé složky R, G, B. Pro každou složku je k dispozici jeden CCD čip v podobě obdélníkového čidla. Ač by se mohlo zdát, že tento druh fotoaparátů opravdu snímá tolik dat, kolik potřebuje výsledný obrázek, přesto dochází k interpolacím. Nevýhodou jsou také ztráty při rozkladu světla na jednotlivé barvy. Existuje i levnější verze vícečipového aparátu, kde se světlo rozkládá pouze dvěma směry. Jeden čip pak snímá zelenou barvu a druhý současně snímá modrou a červenou. Aby byly tyto fotoaparáty cenově srovnatelné, používají se v nich levnější čipy. Fotoaparáty s více čipy vyrábí firma Minolta.

4 SHOT (+ 1 SHOT) . Tato technologie je poměrně nová. Ke snímání se používá obdélníkový mozaikový CCD čip (R, G, B snímače se střídají), který se horizontálně i vertikálně pohybuje vždy o velikost jednoho CCD pixelu. Dojde ke čtyřem sejmutím scény, ze kterých se poskládá výsledný obraz. Tato technologie používá pro pohyblivou scénu CCD čip jako 1 shot a pro statickou fotografii můžete dosáhnout vyšší kvality přepnutím na 4 shot.

Výstuopním zařízením jsou tiskárny. V DTP studiu se používají laserové, inkoustové tiskárny nebo plottry. Laserová tiskárna se skládá z kovoveho válece s vrstvou polovodiče (např. selen) na povrchu. Polovodič mění při osvícení odpor z přibližně 300 Ω při osvícení až na cca 3—5 MΩ pokud není osvícen. Při tisku mechanický stěrač setře zbytky toneru a žárovka odstraní náboj z předchozí fáze tisku. V bodech, které se mají tisknout je válec osvícen laserem, tím je odpor polovodiče v bodě snížen a náboj z povrchu se vybije do středu válce. Toner (suchý jemný prášek) je vlivem otáčení válce nabit na stejnou polaritu jako povrch válce a přilne k válci pouze na místech, kde byl odstraněn náboj. V ostatních místech je toner od válce odpuzován, protože má stejnou polaritu. Následně se toner přenese z válce na papír, který je nabit na opačnou hodnotu než povrch válce. Dále je toner pomocí vysoké teploty (okolo 180˚C) a tlaku roztaven a zapečen do papíru a následně je z papíru sejmut náboj a papír je uložen do výstupního zásobníku. Laserový paprsek prochází deflektorem, což je součástka, která v závislosti na přivedeném napětí propouští nebo nepropouští světlo (laserový paprsek). Napětí přivedené do deflektoru je obrazem bitmapy tištěné stránky. Rotující zrcátko (hranol) rozprostírá paprsek po celé šířce válce.

Inkoustové tiskárny mají princip tisku založený na tom, že inkoust je na papír vymršťován velkou rychlostí v podobě kapek o velikosti 35 pl (pikolitr = 10−12 l). Objem kapek má na kvalitu tisku velký vliv. Některé tiskárny mají funkci měnitelného objemu kapek. Rychlost kapek se pohybuje mezi 50 a 100 km/h, vzdálenost mezi listem papíru a tiskovou hlavou je zhruba 1 mm.

Klasický plotter kreslí obraz pomocí tužky nebo pera. Existují ale i varianty s inkoustovou tiskovou hlavou podobnou klasické tiskárně, případně řezací plottery, kde místo pera je nástroj na řezání (reklamní folie na auta). Medium (papír) může být pohyblivé v jedné ose nebo je pevně umístěno a pohybuje se pouze pero. Použití je převážně na technické výkresy, které kvůli rozměrům nelze na běžné tiskárně vytisknout.

Mezi softwarové vybavení DTP studia patří operační systémy, bitmapová grafika, vektorová grafika a zalamovací a ostatní programy.

Mezi operační systémy nejčastěji používané v DTP patří Mac OS a Windows. Mac OS vyvynula firma Apple, která vznikla v roce1976. V roce 1984 vyvynuly nový druh počítače Macintosh s operačním systémem Finder, byl to 1. intuitivní operační systém, s firmou Apple spolupracují grafické programy Photoshop, InDesign, Illustrator.

OS Windows má různé verze jako 1.0, 2.0, 3.1, 95, 98, 2000 (home, profesional), ME, NT, XP (home, profesonal) a Vista, Windows 7, první vznikl v roce 1981 a získal licence na klony , a tím se rozšířil po celém světě.

Operační systém by měl být intuitivní, kompatibilní, rychlý, nenáročný na hardware, stabilní, levný a rozšířený.

Bitmapový grafický editor nebo také rastrový grafický editor je počítačový program umožňující uživateli prostřednictvím grafického rozhraní vytvářet a upravovat soubory s rastrovou grafikou. Data jsou zaznamenávána v některém z formátů vhodných pro bitmapovou grafiku jako např. JPEG, PNG, GIF a TIFF. V DTP studiu se používají editory Adobe Photshop CS, Adobe Photopaint a Zoner Photostudio.

Vektorový grafický editor je počítačový program umožňující uživateli prostřednictvím grafického rozhraní vytvářet a upravovat soubory s vektorovou grafikou. Data jsou zaznamenávána v některém z formátů vhodných pro vektorovou grafiku jako např. EPS, PDF, WMF nebo SWG. Jako vektorové editory jsou používány v DTP studiu programy Adobe Ilustrátor, Corel Draw 12, Zoner Callisto 5.

Zalamovací editory slouží kompletaci stránek, přidávání obrázků, linek, rámečků a textů. Používají se programy Adobe Indesigne, Quark Xpress 8, Corel ventura a Adobe Page Maker.
Ostatní programy jako HTML editory Microsoft Office a Open Office nebo Adobe Acrobat pro čtení PDF formátů nebo komunikační programy jako ICQ, Skype nebo fireFox, dále ovladače periferí RIP, vypalovací programy jako je Nero a programy sfonty jsou také velmi důležité.
Pro vzájemnou komunikaci v DTP studiu je důležitý Internet a počítačové sítě.

Počítačová síť je souhrnné označení pro technické prostředky, které realizují spojení a výměnu informací mezi počítači. Umožňují tedy uživatelům kmunikaci podle určitých pravidel, za účelem sdílení využívání společných zdrojů nebo výměny zpráv.

Internet je celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí(„síť sítí“), ve kterých mezi sebou počítače komunikují pomocí rodinných protokolů TCP/IP. Společným cílem všech lidí využívajících Internet je bezproblémová komunikace.

Komprese dat je speciální postup při ukládání nebo transportu dat. Úkolem komprese dat je zmenšit datový tok nebo zmenšit potřebu zdrojů při ukládání informací. Obecně se jedná o snahu zmenšit velikost datových souborů, což je výhodné např. pro jejich archivaci nebo při přenosu přes síť s omezenou rychlostí (snížení doby nutné pro přenos). Komprese může být nutná při omezené datové propustnosti, např. Mobilní telefon komprimuje hovor pro přenos GSM sítí.
Zvláštními postupy kodováním, které je dané zvoleným kompresním aglorytmem, se ze souboru odstraňují nadbytečné informace, zvyšuje se entropie dat. Komprese dat lze rozdělit do dvou základních kategorií: Ztrátová komprese. při kompresi jsou některé informace nenávratně ztraceny a nelze je zpět rekonstruovat. Používá se tam, kde je možné ztrátu některých informací tolerovat a kde nevýhoda určitého zkreslení je bohatě vyvážena velmi významným zmenšením souboru. Používá se pro kompresi zvuku i obrazu, při jejichž vnímání si člověk chybějících údajů nevšimne nebo si je dokáže domyslet (do určité míry). Bezestrátová komprese obvykle není tak účinná jako ztrátová komprese dat. Velkou výhodou je, že komprimovaný soubor lze opačným postupem rekonstruovat do původní podoby. To je nutná podmínka při přenášení počítačových dat, výsledků měření, textu apod., kde by ztráta i jediného znaku mohla znamenat nenávratné poškození souboru.

Datové formáty
Formátů máme velikou škálu jako:
Pdf – celá tiskovina
Jpg – obrázky
Gif – obrázky pro web
Txt – text
Bmp – obrázky
Tiff – polotonové obrázky

Některé programy pracují se svými vlastnímy formáty
Illustrator – ai
Photoshop – psh
inDesign – indd
word – doc. , docx. , rtf.