Anakreón – 6 stol. př. n. l., tvůrce líbivé, povrchní, dvorské lyriky, oslavuje radost ze života, píše o víně, ženách a zpěvu.
Sborová lyrika – píseň je spojená s tancem, doprovází ji hudební nástroj, jejím největším představitelem je Pindaros – asi 520 – 446 př. n. l., psal oslavné básně na aristokracii a olympijské vítěze.
Epigram – krátká, satirická báseň, autor kritizuje zápory jen v závěru je pointa (vtipové vyznění), např. Simónidés, Ión.
Bajka – psaná veršem, nebo prózou, zvířata mají lidské vlastnosti, v závěru je ponaučení. Významným bajkařem byl Ezop (6. stol. př. n. l.).
Atické období (5. – 4. stol. př. n. l.) – nejdůležitějším literárním žánrem je antické drama. Rozkvět Athén, byly zde položeny základy řecké demokracii. V 5. stol. př. n. l. – rozkvět tragédie, která byla ceněna více než komedie 5. – 4. stol. př. n. l.
Drama – vzniklo z obřadních her věnovaných kultu boha Dionýsa. Drama se hrálo pod athénskou Akropolí pro všechny vrstvy obyvatelstva. Náměty pocházely z mytologie a v pozdějších dobách i ze všedního života. Zpočátku byly hry představovány pouze chórem, který zpěvem a tancem ukazoval děj. Postupně byl na jeviště zaveden samostatný herec.
Aischylos – (525 – 456 př. n. l.) je považován za zakladatele antické tragédie. „Oresteia“ – trilogie, král Agamemnón se vrací domů z Trojské války, po návratu domů je zavražděn svou manželkou a jejím milencem. Syn Orestés na příkaz bohů pomstí smrt svého otce a zabije svou manželku i jejího milence. Za svůj čin je pronásledován výčitkami svědomí (Erynie) tj. bohyně pomsty, ale je bohyní Athénou zproštěn viny.
Sofoklés – prezentuje rozkvět antické tragédie.
„Král Oidipús“ – Oidipús zabije muže o kterém neví že je to jeho otec vezme si za manželku ženu, o které neví že je jeho matkou. Když se vše dozví, tak má se svou matkou již 4 děti. Ona spáchá sebevraždu a on se oslepí a stane se poutníkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat