román Život je jinde (1979)-román o deformaci člověka zdeformovaným revolučním ideálem
román Valčík na rozloučenou (1979)-tzv. lázeňský román – život plný intrik a neuvěřitelných náhod, úvahy o lidských činech a vztazích
román Kniha smíchu a zapomnění (1979)-několik variací příběhů o mravní devastaci českých lidí doma i v cizině
román Nesnesitelná lehkost bytí (1985) Mnohovýznamový filozofický román o existenciálních a komunikačních problémech dnešního člověka, reflektující československý vývoj po r. 1968 Text je rozdělen do sedmi částí (první a pátá jsou nazvány Lehkost a tíha, druhá a čtvrtá Duše a tělo, třetí má název Nepochopená slova, šestá Veliký pochod a sedmá Kareninův úsměv), které jsou dále členěny - stejně jako v předchozích Kunderových románech - na drobné číslované kapitoly. Hlavními postavami jsou jednak lékař Tomáš a jeho žena Tereza, jednak malířka Sabina a její přítel, švýcarský intelektuál Franz; ostatní osoby (Franzova žena Marie-Claude, Tomášův syn Šimon, předseda zemědělského družstva) mají jen epizodní role. Tomáš je rozvedený muž středních let, znamenitý pražský chirurg, který pěstuje bezpočet “erotických přátelství” (k jeho milenkám patří i Sabina). V malém městě náhodné pozná servírku Terezu, jež za ním posléze přijede do Prahy, stane se jeho ženou a začne pracovat jako fotografka obrázkového týdeníku. Po okupaci v r. 1968 oba emigrují do Švýcarska, Tereza se však brzy vrátí a zanedlouho totéž učiní i její manžel. Po návratu Tereza pracuje jako hotelová barmanka a Tomáš opět jako lékař, avšak záhy je nucen z nemocnice odejít (důvodem je jeho starší politický článek, který odmítne odvolat): zprvu dojíždí na venkovskou kliniku, potom působí na předměstském středisku a nakonec se stane umývačem oken. Život v Praze 70. let oba manžele tíží (podílejí se na tom i Tomášovy četné nevěry), a tak odejdou na venkov, kde žijí jako na své “poslední stanici” a kde také společně zahynou při autohavárii. - Příběh druhé dvojice zaujímá poněkud menší prostor. Nonkonformní výtvarnice Sabina žije v Praze, v r. 1968 však odejde do Curychu. Sblíží se tu s vysokoškolským učitelem Franzem (často s ním jezdí i do ciziny, např. do Paříže, Amsterodamu či Říma), který se kvůli ní odhodlá rozejít se svou rodinou, ale Sabina mu uteče do Paříže, odkud odjede do Spojených států. Franz pak žije s jednou svou studentkou, avšak jen krátce, zúčastní se totiž protestního pochodu v Kambodži kde se stane obětí loupežného přepadu a na následky utrpěného zranění zemře.Vychází z antinomie lehkosti a tíhy řeckého filozofa PARMENIDA a z nietzschovské ideje věčného návratu.“Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím...”
Žádné komentáře:
Okomentovat