Pokoušení

Odehrává se ve vědeckém ústavu, v němž se střeží “vědeckost” vědy před různými pseudovědeckými teoriemi. V čele ústavu je vynikající odborník (na střežení) Primář, neustále provázený Zástupcem a naslouchající instrukcím Tajemníka. Hlavní hrdina, dr. Foustka, má své místo ve vědeckém týmu. Jeho myšlenky obdivuje sekretářka ústavu Markéta. Zvláštní poslání má penzista Fistula, podivná zapáchající existence, který má přímo ďábelskou logiku a sugestivní znalosti, takže dr. Foustka se snaží proniknout s jeho pomocí do oblasti magie. To je ovšem prozrazeno a dr. Foustku čeká vyšetřování z nekalých rejdů. Markéta se ho ihned zastane a je z ústavu na hodinu propuštěna. Dr. Foustka se zachrání demagogickým vystoupením, že chtěl do oblasti magie proniknout proto, aby mohl vést nesmiřitelný boj proti pověrám a pomoci tak opravdové vědě. Markéta se pomate na rozumu. Zachráněný Foustka ale Fistulovi sdělí, že ve skutečnosti chce pokračovat v pronikání do okultních věd a pracovat s pomocí Fistuly ve prospěch utlačovaných. Z Fistuly se však vyklube fízl, a to je Foustkův konec. Na ústavním maškarním reji na něm vzplane plášť a celou scénu zahalí dým.
Sergej Machonin o hře kromě jiného napsal, že “faustovská konstrukce má hru zajímavě ozvláštnit, ale slouží znovurozvíjení zatvrzele opakovaného havlovského tématu. Jde o hrdinu v základní existenciální situaci vzhledem k fungujícím společenským strukturám, o jeho hájení vlastní identity proti přesile ďábelského mechanismu moci.”
Dalo by se ale poněkud jednodušeji říci, že Havel přenesl Fausta do naší doby a našich poměrů. A ty ho poznamenaly natolik, že se z něho stává demagog, kariérista, který to hraje na obě strany.
Asanace Děj se odehrává v jakémsi středověkém hradu, kde se setkávají a diskutují zaměstnanci projekční kanceláře, kteří mají projekčně připravit asanaci podhradí, tj. starého městečka. Přístup k asanaci se mění podle toho, jak se střídají jednotlivá období (ve hře jde o více než dvacetiletou historii Československa).
Po listopadovém převratu však tato hra ztratila svůj smysl. Je v ní příliš mnoho slov napsaných pouhou rutinou; postavy jsou nuceny vystupovat nepřesvědčivě, jako by četly novinové výstřižky. Diváci by sice mohli být zasaženi poznáním, že se na této tragické frašce sami podíleli svou pružnou adaptací na proměny situace, ale to ví asi každý i bez této hry. Dramatik se z ní vytratil, zůstal publicista či politik. Jako by hra tvořila plynulý přechod k dráze politika, kterou V. Havel už dříve nastoupil a která ho dovedla až k úřadu prezidenta.
knižně vyšly:
Dopisy Olze (1985)
eseje, fejetony a různá vyjádření z let 1969-1979 jsou shrnuty v souboru O lidskou identitu (1984), podobný sborník textů z let 1983-1989 v publikaci Do různých stran (1990)
umění vést rozhovory osvědčil K. Hvížďala ve výborném Dálkovém výslechu (1989)-mnoho podrobností o vývoji a názorech V. Havla
Projevy (1990)-výběr z prezidentských vystoupení od ledna do června 1990
Letní přemítání (1991)-kniha o nejrůznějších problémech republiky: o ústavě, volbách, tržní ekonomice, kultuře, ekologii, o “návratu do Evropy” aj., je v ní vylíčena prezidentova vize budoucnosti země - jak bude za 10 -15 let fungovat stát, jak budou vyhlížet města i obce, domy i zahrádky atd., dozvíme se, za jaké věci se chce prezident zasazovat