II. Materiální právo
(doposud se jednalo o institucionální právo)
Sbližování práva
= aproximace, harmonizace
Sbližování práva obecně
Sbližování práva je nutné, aby mohl fungovat jednotný vnitřní trh. Uplatňuje se všude tam, kde není nutná unifikace.
ES stanoví cíl, způsob dosažení cíle je již na členských státech.
Základním prostředkem sbližování práva je směrnice:
- dříve bylo pro přijetí směrnice nutné jednomyslné rozhodování v Radě → bylo to komplikované a vedlo to k tomu, že bylo vydáváno malé množství směrnic
- průlom způsobil JEA (1986)
→ umožnil přijímání směrnic v Radě kvalifikovanou většinou
→ omezil harmonizaci na základní otázky
→ zavedl zásadu vzájemného uznávání některých vnitrostátních norem (ISO – Mezinárodní standardizační organizace)
= značné zjednodušení
Členské státy jsou povinny předložit Komisi technické předpisy (standardy, normy) ještě před tím, než je zavedou. Komise rozhodne, zda jsou slučitelné s právem ES nebo vyjádří své připomínky.
V současnosti je v platnosti 1200 směrnic a 2500 nařízení pro unifikaci práva.
Do harmonizace zasahuje kromě směrnic i ESD – např. případ Chassis de Dijon (francouzský rybízový likér). Tento případ zavedl tzv. nový přístup.
Starý přístup: veškeré výrobky musely splňovat technické požadavky daného státu, na jehož trhu byly prodávány.
Nový přístup: pro výrobky nabízené na trhu EU stačí, aby splňovaly technické podmínky v jednom členském státě. Pak musí být připuštěny do všech členských států EU.
Nevýhodou nutnosti uznávat technické předpisy jiných členských států je tzv. obrácená diskriminace → dochází k tomu, že výrobci musí v jednom státě splnit přísnější předpisy než v jiném státě (např. přísnější předpisy v Německu než v Řecku)
Žádné komentáře:
Okomentovat