V 50. letech byly pravomoci EP velice slabé, EP byl považován za diskusní klub. Na legislativním procesu se podílel pouze jako konzultativní orgán. K posilování pravomocí docházelo Jednotným evropských aktem a dalšími revizemi smluv. Ani dnes však nejsou pravomoci EP srovnatelné s národními parlamenty, přibližují se pravomocím Rady.
Národní parlament je hlavním zákonodárným orgánem, navrhuje zákony. EP nemůže ani jedno (návrhy podává Komise, schvalování provádí EP s Radou). EP však může vyzvat Komisi k předložení návrhu.
Klíčový význam má EP v rozpočtové oblasti: při schvalování ale i hodnocení, jakým způsobem byly prostředky vynaloženy. Hlasování:
- pro schválení rozpočtu musí být přítomna nadpoloviční většina poslanců (normálně stačí 1/3) a hlasovat pro musí 3/5 poslanců.
- Pro zamítnutí musí být také přítomna nadpoloviční většina poslanců, stačí však, když proti hlasují 2/3 poslanců-
Součástí schvalování je i zhodnocení hospodaření za minulé období
Vztah EP ke Komisi:
- EP schvaluje nominaci předsedy Komise
- EP může Komisi odvolat (jen jako celek)
- EP má právo klást otázky (písemné – publikovány v úředním listě v části C)
EP se podílí na legislativní činnosti. Rozlišujeme tři rozhodovací postupy:
Žádné komentáře:
Okomentovat