(vyjmenovány ve čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora, odst. 1)
1) mezinárodní smlouvy – obecné nebo partikulární povahy
2) mezinárodní obyčeje – důkaz obecné praxe uznané za právo
3) obecné zásady právní uznávané civilizovanými národy (x je třeba je odlišovat od zásad mezinárodního práva, které vyplývají z praxe OSN, obecné zásady právní jsou širším pojmem)
4) soudní rozhodnutí a učení nejkvalifikovanějších znalců veřejného práva – uznáván pouze jako podpůrný prostředek
odst. 2 čl. 38 se zmiňuje o pojmu ekvita
= pravidla spravedlnosti nebo správnosti.
Dosah je pouze omezený – soud může pomocí ekvity rozhodovat pouze v případě, že s tím strany souhlasí.
Hierarchie právních norem v MPV neexistuje. Nelze je rozčlenit na nadřazené a podřazené, nelze je ani považovat za naprosto rovnocenné. Mezinárodní právo je právem více praktickým než formálním.
1) Mezinárodní smlouvy
= ujednání dvou nebo více subjektů mezinárodního práva, které má z vůle těchto subjektů mezinárodně-právní účinky a řídí se mezinárodním právem.
Jedná se o pravidla, která regulují vstupování, uzavírání, platnost … jsou obyčejového charakteru. Byla několikrát kodifikována – např. Vídeňská úmluva o smluvním právu.
Žádné komentáře:
Okomentovat