Zakladatelské smlouvy vymezují jako instituce (čl. 7):
1) Komise
2) Rada EU (rozlišovat od: Evropská rada, Rada Evropy)
3) Evropský parlament
4) Evropský účetní dvůr (vznikl později, kontrolní orgán)
5) Evropský soudní dvůr
Evropský ombudsman – není dle smluv považován za instituci.
Komise
Působí v rámci všech pilířů:
I. - neomezený legislativní monopol
II./III. - iniciativa Komise omezena. Členské státy zde mají primární právo předkládat právní akty
Komise je společná pro všechny tři společenství až s tzv. slučovací smlouvou - od roku 1965 resp. 1967 (vstoupila v platnost)
Pravomoci:
Komise je v rámci prvního pilíře jedinou institucí, která může navrhovat právní akty. Při předkládání návrhů je však omezena následujícími principy:
a) princip subsidiarity
zakotven 1993, čl. 5 smlouvy o založení ES
Říká, že ES může vydávat právní akty jen tehdy, pokud není účelné je schválit na nižší úrovní (národní, regionální či lokální). Pokud Komise navrhuje předpis, musí v preambuli zdůvodnit, proč si myslí, že dané skutečnosti nelze dosáhnout na nižší úrovni.
b) princip proporcionality
Když už ES „zatěžují“ členské státy nějakým právním předpisem, mají zvážit, zda nestačí nezávazná forma. Pokud už jde o závaznou formu, tak by měl alespoň být dán určitý „manévrovací“ prostor. přednost mají směrnice před nařízeními.
c) nutnost, aby každý navrhnutý předpis byl v souladu se zájmy společenství a občanů EU
Komise je ovlivňována lobbyistickými skupinami – jde o to, aby nebyly zvýhodňovány. Komise musí při předkládání prokázat, že návrh konzultovala se všemi dotčenými osobami (orgány, osoby..)
Žádné komentáře:
Okomentovat