Imunita poslanců EP je uvedena v Protokolu o privilegiích a výsadách EU (z r. 1965) a může být zrušena jen EP. Pod imunitu patří výsada neodpovědnosti za své názory (mají takovou imunitu, jakou by měli jako členové národního parlamentu). Poslanec EP nemůže být trestně stíhán v ostatních členských zemích.
Profesní složení EP je velice rozličné. Najdeme zde bývalé politiky, sportovce (italský horolezec R. Meissner) apod. V EP je nadprůměrný počet žen, až 25 %.
Název Evropský parlament je používán od roku 1972. Předtím byl nazýván Parlamentním shromážděním apod. Před zavedením přímých voleb byly do EP delegování členové národních parlamentů.
Účast voličů na volbách do EP klesá. Zatímco v roce 1979 přišlo k volbám 68 % oprávněných voličů, v roce 1999 to bylo již jen 50%. Účast je také odlišná v jednotlivých členských zemích (1999: Španělsko – 64%, Velká Británie – 23%).
Oficiálním sídlem EP je Štrasburk. Poslanci se zde schází každý 3. a 4. týden v měsíci. V 3. týdnu probíhá práce v politických frakcích – příprava na plenární zasedání a ve 4. týdnu pak probíhají plenární zasedání.
Sekretariát EP je v Lucemburku (cestují i dokumenty). Zasedání pracovních skupin a poslaneckých klubá probíhají v Bruselu, kde tedy europoslanci tráví nejvíce času.
Tento stav je důsledkem kompromisu v 50. letech, kdy ještě nebylo tolik poslanců.
EP je řízen předsednictvím, které se skládá z předsedy (Pat Cox) a 14 místopředsedů. Funkční období předsednictva je 2,5 roku a jeho úkolem je příprava jednání EP a řízení zasedání.
Vnitřní členění EP – odborné výbory a stranické frakce (preferují co největší počty různých národností). Nejsilnější frakcí je Evropská lidová strana, druhou největší je Strana evropských socialistů. Příklady ostatních frakcí: Zelní, Liberálové, Evropská sjednocená levice.
Odborné výbory: např. rozpočtový výbor, petiční výbor, výbor pro rybolov, výbor pro ekonomické a měnové záležitosti. V současnosti existuje v EP 17 výborů.
Žádné komentáře:
Okomentovat