- Vysvětlování projevu osobnosti jedinou příčinou.
V praxi se často jednoznačně usuzuje z žákova výkonu na jeho schopnosti, z jeho chování na „vychovanost či nevychovanost z rodiny", na jeho charakterové vlastnosti apod. Z psychologie však je dobře známo, že v lidské činnosti a jejích produktech působí větší počet podmínek - schopností, motivace, aktuálního psychického stavu, situace v rodině, ve školní třídě, zdravotního stavu žáka aj. Dílčí chování žáka v určité situaci - např. jeho nesoustředěnost při učitelově výkladu - bývá v různých případech výsledkem součinnosti odlišných podmínek. Chce-li učitel být objektivní a spravedlivý a chce-li si vybudovat vztah vzájemné důvěry se žáky, neukvapuje se s usuzováním na jednu příčinu žákova chování, příčinu, která se mu v prvním okamžiku vnucuje. Analyzuje si žákovo chování a jeho výkony v souvislostech většího počtu možných působících podmínek. Studium psychologie k tomu přináší četné poznatky a náměty.
- Přeceňování psychických vlastností a podceňování situačních vlivů.
Při interpretování lidského jednání mají někteří lidé sklon zdůrazňovat především vnitřní podmínky, psychické vlastnosti. Jiní naopak zdůrazňují vnější, situační podmínky. Často je tomu tak, že aktéři (lidé jednající) mají tendenci připisovat příčiny probíhající činnosti a výsledků vnějším podmínkám, hlavně když se činnost nedaří. Naproti tomu „pozorovatelé" je připisují spíše vnitřním vlastnostem aktéra. Učitel je pozorovatelem žáka a jeho výkonu. Žák jako aktér se často odvolává na vnější podmínky (a tím ospravedlňuje svůj nezdar). Naproti tomu učitel jako pozorovatel snadno podléhá tendenci připisovat žákův výkon vnitřním vlastnostem, jako je nedostatek schopností a svědomitosti, přestože fakticky záleží jak na vnějších, tak na vnitřních podmínkách žákovy činnosti. Je proto pro učitele důležité uvědomit si, že role „pozorovatele" ho svádí k zanedbávání situačních, vnějších podmínek.
Žádné komentáře:
Okomentovat