Bankovní ručení, resp. bankovní záruky jsou jedněmi z možných zajišťovacích nástrojů. V obecné poloze lze rozlišit bankovní záruky:
- běžné bankovní záruky
- účelové bankovní záruky
Klasická bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určiá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek (akcesorická forma záruky) nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině (abstraktní forma záruky). V záruční listině se obvykle uvádí:
- závazek, resp. pohledávka, za kterou se ručí
- výše ručení
- doba jeho trvání
- druh nebo účel ručení a samozřejmě
- osoby vstupující do vzájemných závazkových vztahů (dlužník, věřitel, ručitel).
Pokud jde o podmínky plnění, pro bankovní záruky je typické, že jsou formulovány jako neodvolatelné, splatné na první výzvu a bez námitek.
Výše plnění bývá stanovena buď:
- pevnou částkou, obyčejně jako maximum, do něhož je banka zavázána plnit nebo
- procentem z částky závazku, za nějž se záruční banka zaručuje.
U záruk za úvěry může být stanovena podmínka, že záruční banka uhradí pouze tu část závazku, která zůstane nezaplacena po realizaci zástavního práva původním věřitelem.
Platnost bankovní záruky má prekluzivní charakter, tj. že právo na plnění ze záruky zaniká uplynutím doby její platnosti. Platnost bankovní záruky bývá stanovena fixním datem nebo vznikem určité skutečnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat