Raná, snad první komedie anglického dramatika; zdařilá, dramaticky a divácky efektní syntéza různých žánrů, slovesných a divadelních tradic, nastolující tematiku vztahů zdání a skutečnosti, iluze a reality.
Je uvedena Předehrou o dvou scénách, v níž vznešený lord najde na polní cestě spícího opilce, kotláře Christophera Vykula (Sly) a pro kratochvíli svou i svého služebnictva jej nechá odnést do paláce, převleče do krásných šatů, přivede mu manželku (přestrojené páže) a namluví mu, že jeho dosavadní minulost byla jen přelud šílenství, kterým trpěl, a nyní je mocným velmožem. Kočovní herci, kteří právě dorazili, sehrají před Vykukem komedii o zkrocení zlé ženy, při níž kotlář “ráčí pospávat a nedívat se” a přeje si, “aby už bylo po tom”. O ruku dcery padovského velmože Baptisty, krásné Blanky, která je vzorem všech ctností, soupeří několik nápadníků: Padované Gremio a Hortensio i právě přibylý mladík Lucenzio, syn mocného pisanského měšťana Vincenzia, jenž ho poslal studovat na padovskou univerzitu. Baptista však nechce vdát Blanku dříve, nežli provdá svou prvorozenou, hubatou dceru Kateřinu. S tou se rozhodne oženit bujný, vtipný, i když trochu silácký šlechtic Petruccio, který se po smrti svého otce toulá světem a užívá života. V brilantní slovní půtce přemůže Kateřinin odpor a stanoví spolu s jejím otcem datum svatby. Na okázalou slavnost přijíždí Petruccio zmaškařen a odváží Kateřinu hned o obřadu na své venkovské sídlo. Po mnoha útrapách cesty a ústrcích, které snáší od svého manžela, jeho klaunovského sluhy Grumia i nevycválané čeledi, Kateřina pochopí, že vzdor a hněv nemají smysl. Dá za pravdu Petrucciovi ve všem (i v tom, že svítí “měsíček místo sluníčka” a že vrásčitý stařec je svěží dívka) a společně se vracejí k Baptistovi do Padovy. Zde mezitím Lucenzio - v převleku za učitele filozofie, gramatiky a poezie - získal Blančinu lásku a tajně se s ni oženil. S pomocí převleků a záměn dalších postav (svého sluhy Trania a Slušného starého pána - v originálu Pedant -, který se vydává za jeho otce) jedná Lucenzio s Baptistou o svatební smlouvě. Když se příchodem pravého otce, Vincenzia, vyřeší vzniklý zmatek, uzavřou tři novomanželé (Petruccio, Lucenzio a Hortensio, který se zatím oženil s vdovou) u hostiny sázku o to, která z manželek je nejposlušnější. Vyhrává Petruccio a Kateřina udílí Blance a Hortensiově vdovičce lekci ze správného chování k manželovi.
Dílo je psáno blanversem, prózou, rýmovaným veršem a místy i doggerelem (rytmicky nepravidelným různoslabičným veršem s mechanickým, většinou sdruženým rýmem).
Žádné komentáře:
Okomentovat