Látku k této pětiaktové milostné tragédii dala Shakespearovi některá z mnoha zpracování středověké italské pověsti.
Ve Veroně dochází k potyčkám mezi dvěma znepřátelenými rody - Monteky a Kapulety. Montekův syn Romeo poznává na plese u Kapuletů jejich jedinou dceru Julii a zamiluje se do ní. Julie jeho lásku opětuje a oba milenci s přispěním Juliiny chůvy jsou tajně oddáni františkánským mnichem bratrem Vavřincem. Zanedlouho se Romeo snaží zabránit souboji Juliina bratra Tybalta se svým přítelem Merkuciem. Nezdaří se mu to a ve srážce vyprovokované Kapulety je Merkucio těžce zraněn a umírá. Romeo mstí přítelovu smrt a v souboji Tybalta zabíjí. Veronským vévodou je navěky vypovězen z města. Po nočním setkání s Julií prchá do Mantovy. Rodiče nutí Julii ke sňatku s hrabětem Parisem. Bratr Vavřinec nalézá řešení tím, že Julie se naoko podvolí rodičovskému přání provdat se za Parise, k sňatku však nedojde, neboť vypije uspávací nápoj, který jí způsobí domnělou smrt. Po procitnutí má být pak v noci z hrobky unesena do Mantovy. Romeo se o tomto plánu včas nedoví, naopak sluha Baltazar mu sděluje, že Julie je mrtva. Zoufalý Romeo se vrací do Verony, u hrobky zabíjí truchlícího Parise, u spící - domněle mrtvé Julie požije prudký jed a umírá. Procitnuvší Julii nemůže zabránit bratr Vavřinec v její sebevraždě u mrtvoly Romeovy. Nad mrtvými těly milenců Vavřinec vysvětluje jejich rodičům souhru okolností, které vedly k jejich tragickému skonu. U jejich hrobu pak oba otcové uzavírají “chmurný mír”.
Tragédie komponovaná na ostrých kontrastech je výrazem hrdého renesančního individualismu, v jehož jménu vedou titulní protagonisté boj proti všemu a proti všem. Střídání světla a stínu, dne i noci, poezie a prózy, vysoké poezie a drsné lidové mluvy, zralých myšlenek a čistého citu podtrhuje v této hře zápas mládí o samostatné určení vlastního osudu.
SEN NOCI SVATOJANSKÉ (A Midsummer Night’s Dream)
V lyrické komedii, která byla vytvořena jako oslavná svatební hra, se prolínají tři dějová pásma - svět opojné lásky několika mileneckých párů, čaromocná atmosféra zhmotnělých přírodních sil a drsně půvabný reálný svět venkovských řemeslníků.
Děj hry se převážně odehrává v lese poblíž Athén v noci na první máj (ve skutečnosti jde o atmosféru letní svatojanské noci v anglickém prostředí). Athénský vévoda Theseus se chystá ke svatbě s královnou amazonek (mytický kmen bojovných žen, které považovaly muže pouze za zachovatele rodu) Hippolytou. Mladí Athéňané, Lysandr a Demetrius, zamilovaní do Hermie a Helena zamilovaná do Demetria, prchají do nočního lesa, ve kterém se odehrává spor mezi vládci čarodějné říše skřítků (elfů) a víl, Oberonem a Titánií. Vzájemně si vyčítají žárlivost a záletnictví. Služebník Oberonův, skřítek Puk, na pokyn svého pána opatří zázračnou bylinu, jejíž šťáva nakapaná na víčka spících způsobí, že při procitnutí se zamilují do první bytosti, kterou spatří. Shodou náhod a omylů Lysandr, který miluje Hermii, spatří Helenu a vyznává jí lásku, odmítaje Hermii. Titánie vášnivě vzplane k muži s nasazenou oslí hlavou, tkalci Klubkovi, jednomu z pěti řemeslníků, kteří v lese zkoušejí hru o Pyramovi a Thisbé, a Hermie odmítá Demetria domnívajíc se, že zabil spícího Lysandra. Po setkání obou mileneckých párů a jejich vzájemné hádce Puk napraví svou chybu a pomocí dalšího čarodějného kvítku se Oberon s Titánií usmíří, Lysandr se vrátí k Hermii a Helena získá Demetria. Trojí svatbou (Thesea s Hippolytou a obou šťastných mileneckých párů) v athénském paláci, spojenou s ochotnicky předvedenou “přežalostnou komedií a přeukrutnou smrtí rytíře Pyrama a slečny Thisbinky”, komedie vrcholí.
Renesanční charakter hry spoluvytváří spojení snu a skutečnosti, antické i domácí národní tradice, dvorských i lidových motivů. Láska, která je v komedii sjednocující silou, je předvedena v široké pocitové škále něhy i vášnivosti, cudnosti a smyslnosti, upřímnosti i vypočítavosti, přímočarosti i tajuplnosti, záměrnosti i naivity, komických nástrah i tragických nedorozumění. Zesměšnění ochotnického neumětelství a naivity je plné shovívavého porozumění pro tuto činnost i výrazem sympatií k lidové živelnosti, přímočarosti a čtveráctví, jež charakterizují i postavu Pukovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat