19.století

• NO- velký zájem o humor a satiru

• v poezii: Š. Hněvkovský, F.V. Hek, F.L. Čelakovský

• v próze: V.M. Kramerius- vydává knížky lidového čtení

• v dramatu: V. Thám, P. Šedivý, M. Kopecký

• J. Jungmann- první teoretik českého humoru a satiry, dílo Slovesnost

• v závěru NO: rozvoj veselohry: J. N. Štěpánek- Pivovar v Sojkově, V.K. Klicpera- Divotvorný klobouk, Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast, Zlý jelen

• J.K. Tyl-uplatňuje humor a satiru v hrách ze současnosti-Fidlovačka, Strakonický dudák

• realismus: politická satira- K.H. Borovský- Epigramy (věnované Církvi, Králi, Vlasti, Múzám a Světu), Tyrolské elegie (vtipný, ironický, sebeironický popis charakteru doby), Král Lávra, Křest sv. Vladimíra ( naráží na soudobé poměry, hl. zneužívání moci církve)

• J. Neruda- v díle se prolíná ironie a satirický tón- básn. sbírky Hřbitovní kvítí, Balady a romance, fejetony Žerty hravé i dravé, nebo Povídky malostranské, jeho div. Hry neměly úspěch ( ani situační komedie Ženich z hladu, ani Prodaná láska), úspěšné byly historické veselohry Emanuela Bozděcha , konverzační komedie- Zkouška státníkova, Světa pán v županu aj.

• F.F. Šamberk- veselohry z pražského prostředí, doplňovaly je kuplety- Jedenácté přikázání, Podskalák

• S. Čech- uplatňuje satiru ve zvířecím eposu Hanuman, v satirické alegorii Pravda, v próze Pravý výlet páně broučkův do Měsíce ( parodie dobových utopických románů), Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15.stol. ( satira na českého měšťáka)

• J. Vrchlický- veselohra Noc na Karlštejně

• Kritický realismus- převažuje téma historické a venkovské

• K.V. Rais- populární humorný román Pantáta Bezoušek – venkovan poznává Prahu

• L. Stroupežnický- komedie z jihočeské vesnice Naši furianti

• J.S. Machar- Satiricon, F. Gellner- Po nás ať přijde potopa, Radosti života, V. Dyk- politická satira- Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice