Ví se pouze, že jde o místa na membráně obsahující speciální bílkoviny - tzv. iontové kanály, které mohou být v několika funkčních stavech. Kanály jsou specifické podle druhu iontů. Předpokládá se, že funkční stav (a snad i specifičnost iontových kanálů) je dána konformačními změnami bílkovin, které je vytvářejí.
Pro úplnost dodejme, že membránou při vzruchu procházejí vedle Na a K i jiné ionty (např. Ca).
Energetická spotřeba nervového vlákna je při AP velmi malá. Při spike se uvolňuje nepatrné iniciální teplo. Po odeznění AP tzv. zotavovací teplo, které je relativně větší. Celkově je však zvýšení metabolismu při vzruchu ve vlákně minimální a nervové vlákno se jeví jako prakticky neunavitelné.
V určitém nepatrném časovém úseku AP - v průběhu spike - membrána nereaguje na sebesilnější stimulaci. Nalézá se v absolutní refrakterní fázi. Na tuto fázi navazuje krátké údobí, kdy je sice možno AP vyvolat, ale podnětem silnějším, než dříve. Jedná se o relativní refrakterní fázi.
Akční potenciál téhož vlákna je za stejných podmínek stále stejný. Různorodost přenášených informací je ze strany nervových vláken kódována především počtem aktivovaných vláken a frekvencí vzruchů.
Šíření vzruchu
po nahém axonu : velmi rychle (20m/s), v podobě vln
po axonu s myelinovými pochvami : ještě rychlejší a energeticky výhodnější, frekvence vzruchů až několik se/s
- pochvy slouží jako izolátor = probíhá zde výměna Na+ a K+ a to jen v
Ranvierových zářezech – šíření vzruchu ve skocích
Žádné komentáře:
Okomentovat