1) Genetika virů
U virů může docházet k tzv. rekombinacím mezi molekulami jejich nukleových kyselin. Může se tak dít v případě, že je hostitelská buňka tzv. superinfikována – jsou v ní najednou dva geneticky odlišné viry se shodnou hostitelskou specifitou a pomnožují se ve stejný okamžik. Viriony, které pak takovouto pozměněnou nukleovou kyselinu obsahují mohou mít jiné vlastnosti. Také při replikaci virové DNA v hostitelské buňce dochází často k záměnám nukleotidů v řetězci. Dochází tak k virovým mutacím.
2) Genetika bakterií
U bakterií je možná rekombinace jejich genetických vlastností i přes jejich nepohlavní způsob rozmnožování. Tato rekombinace se označuje jako parasexuální rekombinace, i když nemá se sexualitou nic společného. Nejdůležitějším způsobem je bakteriální konjugace k rekombinacím mezi molekulami DNA dvou různých bakteriálních buněk dochází především při bakteriální konjugaci. Její podstatou je kontakt buněčných stěn bakterií a přenos molekuly DNA z donorové buňky do recipientní pomocí plazmidu. V recipientní buňce poté může dojít k přenosu rekombinace, tento jev je podobný procesu crossing-over u eukaryotických organismů. Tento přenos informace mezi dvěma buňkami je ovšem vždy jen jednosměrný. Navíc musí mít donorové buňky v cytoplazmě specifický plazmid (tzv. F-plazmid), narozdíl od recipientní buňky, která tento plazmid nikdy nemá.
Žádné komentáře:
Okomentovat